Prvních 25 odstínů pana průměrného

Odhoďte kalhotky vdál. 

Nebo ne? Teď si nejsem jistá, jestli by to nebylo moc emancipované gesto...huh

Myslím, že už začínám být taková ta "typická učitelka literatury," co jen čte a čte a...kde mám záložku? Jdu si uvařit čaj...a čte. Nicméně mou auru všeznala narušoval jeden stín, odstín, 50 odstínů...To dívčí zvěrstvo to totiž četlo a já ne. "Pani profesorko, to si přečtěte, to se vám bude líbit" a všeříkající zamrkání. Měla jsem z toho pocit, asi jako kdybych vedla filmový kroužek a někdo mi doporučil nějakej X art (ha, říkám to správně?). Nic naplat, ukázalo se, že v určitém bodě mi došly výmluvy a musela jsem se sklopenou hlavou uznat, že pakliže chci po nich, aby mě ubíjeli pádnými argumenty, musím si i já nějaké rychle obstarat.

Před chvílí jsem rezignovala na Pianistku. Nemusím dát všechno. Nebudu se nutit. Dám si nějakou holčičí četbu. K ruce beru Alexandru Potter a její S tebou už nikdy. Hlavní hrdinka je holka, kterou bych ráda po těch třiceti stranách zastavila a zeptala se jí: "Počkej, tohle fakt myslíš vážně? Seber se a najdi si normální práci, normální bydlení a zapomeň na něj. A pij něco pořádnýho, do háje!" To nejde. Takže knihu odkládám a jdu dočíst poslední slohovky. Jedna ku dvaceti. Za tu jednu to obvykle stojí, je to moje práce, trošku mě zmáhá, ale říkám si alright, po tomhle bude i 50 shades high level.

Hlavní hrdinka je odvar z Belly Swan, no jasně, všechny máme svůj PMS, všechny se občas cítíme neohrabané, neurotické a  máme tu jednu kamarádku, která je ve všem lepší. Kdo by se neztotožnil, jedem dál.

 Potká svého prince a totálně se znemožní. No. Kam až sahá má paměť, bylo to vždycky důstojný. Třeba jak jsem o Jeřabuli řekla, že vypadá jako muž mých snů a chci trávit zbytek života tím, že s ním budu plodit děti, a on šel přímo k nám a moji kámoši mu to okamžitě vyblili. Nebo když jsem se seznámila s Thomem, stála jsem pod pódiem a řvala na něj "Já chci pusu!!!"...milá Anastázie, nejsi první a myslím, že to víš. 

Ana (ach bože, jak mi chybí to druhé N!) pozná bohatého a mocného muže, love na první mrk. Ale on jí řekne: "Drž se ode mne dál, nejsem ten pravý..." Kde jsem to jenom... Ale jak mi kdysi řekla jedna studentka - člověk přece nemůže za to, že napíše slovo od slova to, co už někdo náhodou napsal na Wikipedii...

...A když jsme u té Wiki... Ana studuje klasickou anglickou literaturu, autorka v zajetí trendu odkazuje na dílo Tess z d'Ubervilles. Zkuste si vybavit i jakýkoliv jiný anglický román té doby - Pýcha a předsudek, Větrnou hůrku...got it? Tak Aně něco uniklo, ptž bohužel potřebuje na internetu, který používá zřídka, vyhledat slovo SUBMISIVNÍ. Panebože. No ale její dominant jí poradí: vždycky hledej nejdřív na Wikipedii. Ten okamžik, kdy všechna má já mají synchronní facepalm. Autorka stvořila monstrum. 

Obávám se, že Wiki byla i zdrojem většiny podkladů pro tento román. Všechny kulisy jsou zpracovány jak horkou jehlou, nedomyšlené, průhledné....a davy šílí.

Jak je možné, že takovýmu niemandovi na takovou smlouvu přistoupí, hlodalo mi hlavou. Aha. Ježiši, to je zápletka! A smlouva. Dneska mi děvčata vysvětlila, že to s tou smlouvou pochopím až pozdějc...ale prostě... předložit přede mne někdo smlouvu o mlčenlivosti, ukážu mu, co je dominance, až ji bude polykat. Vždycky mě iritovaly moje lásky se sklonem k ovládání a manipulaci. Jak si hráli, jak mě oblbli...ale teď děkuji Bohu, kdybych já psala román, kde hlavní postava bude sadista s dominantními rysy, mám podle čeho psát. Vzpomenu si na ty neuvěřitelný kličky, do kterých mě utahovali ...jo to myslím metaforicky...a nebudu předkládat miliónům hospodyněk blba, co nutí holku bez slovní zásoby, aby dojídala. 

Každopádně v posteli mu to jde. Kdyby to nebyl takovej slaboch. A mohl by to být i slaboch, jen mě prostě rozčiluje, když se slaboch snaží někoho ovládat. Tak. 

Jdu dočíst ten zbytek....držte mi žaludek.