"Zasranej šovinista!" rozčíleně, ale tak trochu něžně brumlala jsem si jako náctiletá, v době, kdy jsem se snažila přelouskat kompletního Kunderu. Střih. Klapka. 2010. Sedím v místnosti doc.Bauera, ptá se mě, o čem je Nesnesitelná lehkost bytí. Hlavou mi běží tisíc představ, odvíjí se příběh, Tomáš myje okna, Sabina jede pryč. Pláčeme pro Karenina a najednou sama sebe slyším: "O lásce." Publikum v mé hlavě vzdychlo zklamáním: "O lásce. Panebože, vypadni, než to bude horší. O lásce. Jsi patetická."
Na začátku jsou osamocená slova, zavrhnutíhodné myšlenky, na konci kniha a každý v ní vidíme něco jiného. Minulý týden jsem byla na tom couchsurfingu a způsob, kterým byl kurz placen, mi tak úplně nevyhovoval, měla jsem pocit, že Michelle něco dlužím. Čas. Trpělivost. Ale jak se vůbec platí za čas? Až vám jednou bude někdo umírat v náručí, pochopíte, že nikdo na světě nemá dost peněz, aby vám zaplatil jedinou minutu. Chtěla jsem jí dát svůj čas a trpělivost. Přečetla jsem si její příběh.
Podle Twitteru jsem očekávala něco nestravitelného, složitého, nechutnou dějovou linii psanou intelektuálním jazykem. Místo toho jsem měla pocit, jako by ke mně někdo hodinu promlouval mou vnitřní řečí. To překvapení, když vám někdo vypráví příběh z trafiky na Národní třídě, kde jste shodou okolností byl na nejhorší brigádě svého života. Ten fuckit paradox, že to, co příběh boří i tvoří, se odehrává na Italské, ten pocit, když už není cesty zpět, zkusíte novej začátek a dostanete další ránu. A zmožená ranami jste konfrontovaná se vším, před čím jste utíkala.
Fiktivní prostor, který je naplněn imaginárním spolkem kuřáků, do kterého si postavíte své hnízdo s kuřátky, krmíte je pravou, s lidmi komunikujete levou, scéna města, kde odděleni zdí masturbujete společně se svým sousedem, území, které ovládají jedinci a přetvářejí dvojice. Tahle novela reflektuje Prahu naší generace. Snídaně v Savoy a čtení novin v paneláku, úzkost výtahu a úzkost samoty uprostřed davu.
Kdyby se mě doc.Bauer zeptal, o čem je Květinostesk, mám strach, že bych odpověděla ještě hůř. Nebo bych možná už věděla a řekla: "O tom, co se stane, až konečně zavřete dveře..."
Žádné komentáře:
Okomentovat