Když je učitelka "hodná", je to jako když je kluk "milej".
Dneska jsem si v několika třídách , které letos učím prvně, nechala mazat medíček kolem (a teď jsem chtěla napsat počínajícího knírku, ale nebudu riskovat, že něco přivolám...takže: ) pusy. Musím začít uplatňovat zásadu kyslíkové masky. Nejdřív dobro pro mě, ať vydržím dávat. Jestli si budu ještě chvíli tak dopřávat, asi se zblázním, v duchu už jsem napsala několik románů, při čištění zubů plivu s pastou konce erotických scén. Někdy mám pocit, že bookloving je vztah, který vás zabije. Ostatně jako jakýkoliv jiný vztah. A říkáme tomu svoboda, že si sami vybíráme svoje vrahy, že sami toužíme mít je blíž, že jim otevřeme byt a rty a tajemství, že jim odhalujeme krční tepnu a čekáme, jestli ještě bude nějaké příště.
Všechny mé sny se odehrávají v našem prvním bytě, nikdy jinde, všechny mé sny se dějí ve čtvrtém patře, tam, kde jsem sedávala na parapetu a čekala, že se něco stane, konec nebo otázka nebo prostě cokoliv, že bude padat kočka z pátýho a já ji chytím, zachráním život a spoustu slz. Devět životů je pověra, všichni jsme o těch osm přišli do dvou let, pokaždé, když se rodiče zapomněli. Stále se vracím do čtvrtého patra. Vyhledávám výšky, racionalizuji, že mi poskytují výhled do dálky, ale pravda je, že potřebuju mít propast pod sebou. Vědět, jak je to blízko. Připomenut si, že býval stačil jediný špatný pohyb a tohle bych nepsala, ptž v případě reinkarnace bych byla ještě dítě předškolního věku.
Pohyb k lidem, pohyb od lidí, pohyb proti lidem, milá Karen, měla jsi pravdu.
Celé dopoledne jsem v obležení. Celé odpoledne si užívám soukromí. A na podzim začínám přemýšlet, že samota je druh šílenství.
Žádné komentáře:
Okomentovat