pátek 13. prosince 2013

jsi jenom matrace

Za poslední dva měsíce jsem asi 70% času strávila v posteli. Konstantně nemocná, unavená nebo prostě jen zoufalá tak, že jsem potřebovala přehodit peřinu přes hlavu a dělat, že tu nejsem. Došlo to tak daleko, že jsem i investovala do nové matrace.

Tak mě tak napadlo, že bych mohla zbytek života takhle ležet. A pak to druhé já zařvalo: "Ale to bys nic neudělala, nic nedokázala, byla děsně omezená a nevzdělaná..." a první já na to jen: "No a?"

No...

A teď jsem regulerně zapomněla, proč to píšu. Už to by mělo být důvodem pro tréning kognitivních schopností, možná... Jo, už vím, takže: Ta hlavní myšlenka teda byla, co je jako tím smyslem bytí? Pořád se totiž nemůžu dobrat, jestli mám řešit nějakou kariéru, jestli mám pečovat o svý tělo, jestli se mám sebevzdělávat nebo hledat manžela a rozmnožit se. Je mi jasný, že bych měla dělat všechno z toho, jenže jsem se rozhodla, že příští rok bude moje předsevzetí dělat toho co nejmíň, všechno flákat a zkusit se zbavit všech svých tiků, neuróz, stresů a nemocí, který jsem si svou snahou o všezvládání uhnala. A že by mě něco z té nabídky nějak zajímalo, o tom nemůže být řeč, čímž se kruhem vracím k tomu, že mám kurva dobrou matraci a mohla bych na ní kutálet svým tělem už navždy. 

Takže co myslíte? 
P.S.: Docela by bodlo přečíst si, že jste taky někdy měli dobrou matraci, ale našli jste způsob, jak se od ní odpoutat...

13 komentářů:

  1. Kurva dobrou matraci teda nemám. Vlastně ležim na něčem dost starým, ale ono to stačí. Odpoutat se je lehke, protože se pořád něco děje, pořád je nějakej plán. To pomáhá mít plán a tím pádem se mít furt na co těšit. Já jakmile nemám se na co těšit, tak mám depku. A ano myslím takovou tu středoškolskou depčičku...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. možná máš s tou matrací štěstí:) ale asi ne, asi to máš prostě jinak, ptž já mám depku, když ten plán mám. Jakmile mám někam jít - bez ohledu na to s kým, kam a jak moc super to bude - mám z toho úplně seriózní depku století:)) a mám vážnou obavu, že teď už se mi nikam chtít nebude tuplem...

      Vymazat
    2. To jako fakt? A to máš jen teď, když marodíš, nebo jako konstantně furt?

      Vymazat
    3. docela pořád...kdekoliv jsem, myslím na to, jak dlouho ještě musím společensky zůstat, abych zas mohla jít :) can't help it...

      Vymazat
    4. Docela rozumím... Děsím se, kdy se mi takové období vrátí - pocity, že hlavně nevylézt z bytu, nikoho nevidět a nejlépe nemuset vstávat. Ale dokopt se koupit si kvůli tomu kurva dobrou matraci - to oceňuju! Veronika

      Vymazat
  2. Když je o tomřeč, mám asi rok a půl takovou tu velikou posteli s príma matrací na který se dá báječně válet a fakt dobře. Od té doby jsem zjistila, že i v posteli se dá dělat spousta věcí. Když se mi vážně, vážně nic nechce tak si to vezmu do postele a hned to jde líp, navíc u toho můžu případně usnout a není to blbý.

    A co se týče plánů, tak já mám sice tendenci furt někam lízt a tak, ale pak přijdou v životě ty chvíle, kdy si říkám, že se na všechno vykašlu, tak to udělám a jdu spát.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. já právě používám postel jako kancelář a jídelnu úplně odjakživa. Už od základky...ptž na stole mám vždy takový bordel, že bych tam nic neudělala:))

      Vymazat
  3. Já jsem většinu života plánovala/absolvovala další vzdělávání a aktivity, až jsem se z toho trochu sesypala (to, že jsem si uhanala nějaký ty fyzický nemoci, ani není třeba rozebírat). Můž říká, že smyslem života je zachovat život, tj. množit se. Já jsem si vždycky myslela, že musím směřovat k něčemu, co mě přetrvá, ale zatím jsem nenašla co, a tak se snažím aspoň si to bytí užívat.. Moc to nejde, zatím, ale ono se to zlepší.. A přitom se mi nic nechce jako tobě.. Takže si vlastně neužívám ani jeden extrém a je to na houby.. Nemám tak dobrou postel, ale pomáhá mi muž.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dík. Přesně tohle jsem potřebovala. Vědět, že tomu někdo rozumí.

      Vymazat
  4. Připadá mi, že to je tím, jak se na člověka ze všech stran valí reklama na to, co všechno by měl stihnout, sebevzdělání, rodinu... tak pak v něm pořád hlodá nějakej červíček, jestli dělá to správný a jestli dělá dost... Vzpomínám si, jak ještě na koleji jsem si třeba dala předsevzetí, že budu celý víkend jen koukat na filmy. A jak jsem si to krásně užila, když to flákání se bylo v plánu! Teď mám pořád pocit, že musím všechen čas nějak smysluplně využít a takhle beztrestně se už flákat nedovedu... A přitom když se podívám na zvířata, pokud zrovna neshánějí potravu, většinu času proleží. Jestli my nejsme nějakej divnej živočich... Takže jestli se chceš kutálet na matraci, být tebou, já bych toho využila, dokud máš chuť :-)) Jak tě tak čtu, navždy tě to stejně bavit nebude, tak nějaký zakrnění ti asi nehrozí :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. to je dost přínosnej komentář: a) si fakt myslím, že jsme pod tlakem médií b)zvířátka! to je hodně dobrej argument, já jsem možná dokonce trošku medvěd c) je fakt, že mě to bavit věčně nebude, takže dík za podporu, kutululuuuu:)

      Vymazat
  5. Podle mě je nejlepší nechat život jen tak plynout, Sub specie aeternitatis je stejně všechno jedno.

    OdpovědětVymazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...