Dneska jsem byla ve škole odevzdat neschopenku a řekla jsem si "fůůů, jsem nemocná, já se vykašlu na čtení nějakých slohovek a povinné četby, já si dám brak!" A jak pravila, tak si našla ve školní knihovně Irvinga, kterýho ještě neměla, a šla to nahlásit kolegyni knihovnici.
Ptala se, jestli jsem na tu knihu od někoho dostala tip. Odpověděla jsem, že ne, ale že jsem četla většinu jeho románů a že jsou všechny o tom samým. Chtěla vědět o čem.
Nastal zlomový bod v mé kariéře. Neřekla jsem transky, incest, medvědi, znásilnění, smrt dětí a Vídeň.
"Viděla jsi Pravidla moštárny? Tak třeba to napsal."
"No to bylo krásný."
A všichni jsme byli šťastni a já nevypadala trhle. Za dva měsíce to budu učit čtvrťáky. Už se slyším, jak jim vysvětluju, jak Garp získal své jméno. Už se těším...
...až ho budou taky číst...
Já jsem Garpa nedočetl, a to je u mě neobvyklé. Ještě ho mám v Budějovicích. Možná ho časem zkusím znovu.
OdpovědětVymazatJá vzdala Dokud tě nenajdu...těžko soudit, ale v těch dvaceti to pro mě bylo super a dál mi to přijde jako prima relax...
VymazatIrving je brak?:-) I když co na tom...:))
OdpovědětVymazattak ne brak ve stylu harlekýnky nebo Fifty shades, jen pořád ležím v klas.lit., ptž mám pocit nekonečnýho skluzu, a vše, co není ve školních osnovách, je pro mě svým způsobem zakázané ovoce...
Vymazat