sobota 14. prosince 2013

good loser

Smějte se jak chcete, ale koukám na seriál Parenthood. Je to přesně o tom, o čem to zní, že to je. Řeší tam totální rodičovský blbiny, ale já jsem v poslední době naprosto nenáročný divák. Hodně ty děti vychovávají, a protože jsou to děti americké, velkou roli hrají sporty a soutěže. Naučila jsem se tam frazémy sore loser a bad loser, kterými označují ty navztekaný fracky, co to prohrají a pak mlátí pěstičkama...

V rámci mého všudypřítomného optimismu jsem si uvědomila, jaký good loser jsem já. Jsem super loser! A tak mě napadlo, že dám dohromady seznam věcí, který jsem tenhle rok s grácií projela:
  • Přijímačky na navazující studium. U registrace jsem se podepsala do špatnýho pole. Týpek řekl: "Tak tu rovnou vyřaďte..." Smála jsem se, dobrý znamení. Nebylo. Ani jsem to neudělala. 
  • Byla jsem pozvaná na workshop v psychologickém ústavu na AV, abych tam přednesla své věděcké závěry. Bylo hezky a mně se nechtělo jet autobusem do Brna. Zrušila jsem to. Chtěli kvůli mně udělat extra termín a já jim nikdy neodepsala.
  • To bylo po tom, co jsem tam odmítla místo asistenta v okamžik, kdy mě přijali.
  • Přišla jsem na rande: Já: "Už jsme se dlouho neviděli..." On: "Já asi s někým chodím." Já: "A s kým?" On: "S tvojí kamarádkou."
  • Nastěhovala jsem se do bytu a kluk, co se právě stěhoval pryč, si ke mně sedl a tiše mi vysvětloval, co mě čeká, a radil, abych co nejrychleji utekla. Neutekla jsem. Teda celé tři měsíce ne.
  • Což souvisí s mou neschopností utíkat a další prohrou.Uběhla jsem 2 kilometry za 3500 Kč.Jsem dražší než letadlo do Paříže. 3500 mě stály věci na běh. Běžela jsem dvakrát.
  • Na státnice z metodologie jsem šla s tím, že neumím jen otázku metodologie kvalitativního výzkumu. Víc asi ani říkat nemusim, že? 
  • Do autoškoly jsem se přihlásila v únoru, začala v květnu, mám za sebou asi 8 jízd.
  • Měla jsem zablokovanou páteř. Neuroložka na sebe při mým příchodu vylila icetea. I na počítač, i na zem, pak uklouzla. A pak mi sestra řekla: "Paní doktorka vám bude dělat lumbální punkci, ale nebojte, je šikovná."
Kdybych toho psala víc, hrozí, že mi zas budou psát lidi "ty zníš tak smutně na tom blogu", a to by se to trochu minulo účinkem. Nechci se litovat, chci ukázat svojí silnou stránku: Umím skvěle prohrávat. Vlastně pokaždý, když se něco kardinálně po*ere, jdu domů a v hlavě si dávám dohromady, jaký tomu dám nadpis. Umíte si představit článek na téma "co jsem letos vyhrála"? Byl by kratší. A trapnější. Jdou mi prohry. Ráda sedím doma sama. Když piju alkohol, tak taky nejradši sama. Příběhy mám ráda bittersweet a nebudu vyprávět jiný. Tohle je prostě moje věc. I am a good loser.

21 komentářů:

  1. A já jsem přemýšlela, co je to ta icetea...byla jsem přesvědčená, že je to nějaká doktorská chemikálie nebo tak něco, tak jsem se to jala hledat na googlu... a vylez čaj!
    Nejsem loser, jsem regulérní debil.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. pro samou Anglii nečte anglicky, viď? LOL :-))

      Vymazat
  2. A co že to piješ? Za sebe doporučuju portský, pokud máš ráda něco sladkého. Jsem si totiž řekla, že když už chci pít, ať to aspoň stojí za to.
    Ehm ... icetea jsem si taky musela přečíst dvakrát :D
    A jeden takovej pěknej citát ... If there are no ups and downs you are dead ... (a představ si k tomu nejlépe EKG) :o)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. mě je z většiny alkoholu blbě už po prvním loku, takže většinou piju Fernet...nebo Frisco. Což možná vysvětluje to, že už skoro nepiju....

      Vymazat
    2. Lak na rakve piješ? Hmmm! Tak to smekám. Chlastat to, co člověku chutná, umí totiž každej. Fernet je vyšší dívčí.

      Vymazat
    3. Děkuji za kompliment (?)

      Vymazat
    4. Měl jsem fernetové obdoví, někde kolem maturity (a ne, nesouvisí to s mým komentářem níže :-D), pak jsem nějak fernet odpustil. Já jen, že jsi teprve druhá, která pije fernet (takže ano, ber to jako kompliment s obdivem). Doplňující otázka: mícháš ho s tonikem, nebo ho piješ cash :-)? Pokud ho mícháš, beru obdiv zpět :-D.

      Vymazat
    5. když míchám, tak s colou, ale dám i samotnej, u nás doma se to podávalo jako všelék...a jelikož mám blbej žaludek, jsem zvyklá pít pelyňkové čaje...takže obdiv zůstává, kde byl :)

      Vymazat
  3. To vypadá, že žiješ podle mojí oblíbený hlášky od Henryho Rollinse (kterou já bohužel v praxi aplikovat neumím): „What doesn't kill you makes you a funny motherfucker“. Úplně volně přeloženo: Co tě nezabije, aspoň díky tomu budeš mít děsně vtipnou historku :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. přesně...nedávno jsem potkala exkolegyni a ta se ke mně hrnula, ptž "já mám vždycky ty nejšílenější historky ze všech" ...a já jsem ráda, že je mám ;)

      Vymazat
  4. Hm. Chápu. Ne nadarmo si říkám born loser. A není to nedostatek sebevědomí, ale velkej dostatek schopnosti udělat si ze sebe prdel a bejt realista.

    Ale teď sleduj, Nelo: na základce jsem patřil mezi top pět lidí s nejlepšíma známkama a výsledkama. Dělal jsem přijímačky na gympl. Logicky. Výsledek? Byl jsem druhej pod čarou. Tedy zcela poslední myslitelné možné místo, odkud se tam ještě dalo dostat na odvolání. Spolužačka, která teď o sto šest kojí a kojí byla v první půlce. Tehdy jsem měl z prdele kliku, ale spíš to byl prvopočátek loserovství. Ale tam to teprve startovalo...

    Na gypmplu jsem patřil do top ten ze 30. Takže v první desítce. Kluk bez průserů, zdravil jsem na chodbě o velký přestávce, reprezentoval gympl, kde se dalo a já na to měl a tak dál.

    Pak autoškola. Jízdy super. Testy taky. Pak byly ostrý jízdy, závěrečky. Neudělal jsem řidičák na poprvé kvůli jízdě!!! Zaparkoval jsem na dvousměrný ulici v protisměru. Takže jsem celou praktickou zkoušku posral v posledních 10 vteřinách. Teorii skoro na plnej počet. O fungování motoru jsem mohl psát elaboráty... Jízdy jsem si musel dát znova. Na podruhé. Jel jsem celou dobu 40. Na podruhé to vyšlo.

    Pak se blížila maturita. Čeština, němčina, matematika byly jasný předměty. V tom 4. jsem tápal. Zvažoval jsem deskriptivní geometrii a fyziku. Do poslední chvíle jsem byl na danech bártech. Nakonec jsem zvolil těžší fyziku, protože jsem to bral jako lepší přípravu před přijímačkama na vejšky. Mrd. Bum. Neudělal jsem maturitu.

    Já! Z fyziky jsem dostal za pět. Spolužačka, která na přijímačkách na gympl byla v první půlce (ta, jak se rozkojila), odmaturovala za šestnáct s odřenejma ušima, ceckama, prdelí a kdo ví s čím vším ještě a mě odstřelili kvůli fyzice jak kance se vzteklinou. Tak jsem si tehdy připadal. Mohli přimhouřit oči a dát mi to za čtyři. Nedali. (To, že jsem byl vůbec první maturant naší fyzikářky, která byla čerstvě po škole a byli jsme její první maturitní ročník a já vůbec brand new první maturant z fyziky ever, nehrálo roli. Až posléze jsem se dopočítal, že kdyby ona tehdy zahlasovala pro mě, zvrátila by to. Nezahlasovala.) Mrd. Byl to tehdy pro celou školu šok jako svině. Pro mě vůbec nejhorší den v životě, pro rodiče možná taky. Učil jsme se přitom od podzimu, když většina lidí připravovala ztužkovák a cvičila kroky na Barryho Whita na maturiťák... Prostě jsem to nedal.

    OdpovědětVymazat
  5. Někdo září v září. V září jsem fyziku dal. Odmaturoval jsem tedy na podruhé. Na podruhé. Gympl. Dělal jsem nicméně všechny přijímačky mezi tím na šest vejšek. Na technický obory a všude říkal, že maturitní vízo budu mít v září. Vypadal jsem na přijímačkách jako born loser, když jsem to musel vysvětlovat... Nevěděl jsem úplně, na jakou technickou školu jít. A řekl jsem si: někam se dostanu a osud rozhodne za mě.

    Dostal jsem na všech šest vejšek. Osud měl dovolenou, nechal to na mě. Zvolil jsem tu nejtěžší školu, mechatroniku v Liberci. A nedal jsem to. Přehoupnul jsem se sice do letního semestru prváku, ale s takovým mankem, že jsem skončil. Přestřelil jsem svoje schopnosti. (Kdybych tu školu tehdy dodělal, mohl jsem teď brát ve Volkswagen Group čtyřikrát tolik...)

    Tak jsem šel na manažerskou informatiku. A tu jsem dodělal. Vejšku, na podruhé. Už to tam je vidět? Že jsem zásadní věci v životě dělal na podruhé? To stigma jako divočák? Řidičák, maturita, vejška. Teď už se tomu směju, ale tehdy jsem byl pod takovým tlakem svým vnitřním, že i nejzásadnější zkoušky na vejšce jsem dával taky na dvakrát :-). A vyrostl jsem. Peru, žehlím :-). Teď jsem za to vlastně rád. Naučilo mě to vrcholný pokoře a skromnosti...

    Jsem zdravej, dojme mě srnka v lese, muflon mě rozjaří svou vzácností v lesích jizerskohorských. Dojmu se vždy nad tím, jakou skvělou výchovou mě obdařili rodiče, jak mě podporovali i přes ty druhé pokusy, ač to nejzásadnější vždy nechali na mě, abych si to oddřel vždy jen já sám. Žádný za nitky tahání jak to je teď často běžné. Žádné soukromé střední nebo vejšky, kde se za vzdělání zaplatí stejně jednoduše, jako za desetdeka gothaje a tři rohlíky...

    Umím skvěle prohrávat! Umím první příčky nechávat lepším. A vím, že umět prohrávat a přijímat porážku je daleko větší a zásadnější dovednost než ustát výhru. Born loser.

    A teď pracuju už několik let jako projektovej manažer v IT. A i přesto, že plánování je primárně můj každodenní úkol, tak i přesto dokážu stejně občas nasekat tolik chyb, že bych se nejradši podpálil - https://twitter.com/hanisch_cz/status/410110616612118528

    Tak to je. Brou

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Michale...dneska jsi to vyhrál, ale odveta tě nemine!:))

      Vymazat
  6. Takže teď někde na tom navazujícím jsi?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Radku, čemu přesně jsi ve větě "Ani jsem to neudělala" nerozuměl? :))

      Vymazat
    2. Nechápal jsem ji. Pochopil bych, kdyby za "ani" bylo třeba "pak." Chyba bude ale asi na mojí straně.

      Vymazat
    3. já to myslela tak, že výsledek je přijat/nepřijat/neudělal ...že můžeš udělat, ale ostatní jsou lepší a jsi nepřijat, ale já to ANI neudělala...

      Vymazat
    4. Aha. Tak to můžeš zkusit letos, ne?

      Vymazat
    5. jestli někdy, tak tak za 5let, už jsem unavená a nebaví mě to...

      Vymazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...