úterý 12. listopadu 2013

Už zase čtu Směšné lásky.

V sedmnácti letech jsem si myslela, že v osmnácti letech otěhotním a v devatenácti porodím. Že budu bydlet v Sušici a že se takhle budem milovat pořád. A věřím, že se to všechno mohlo stát, ale bylo to až moc lehké. Když čtete Směšné lásky, jakýkoliv vztah, který Kundera popisuje, pošle ten váš zpátky do mateřinky, aby si nechal utřít sváču z brady, aby se naučil umývat si ručičky a chodit jako Pešek okolo. Směšný lásky zesměšnily nesměšnost mého života. Kde je dlouho klid, tam se čeká na bouřku, kam bouřka nepřijde, tam se nestane nic. Tam chcípne...poezie života.

Směšné lásky mi tenkrát otevřely okno z maloměsta...do jiných maloměst! Do míst, ve kterých zemřel ideál a jeho smrt se stala státním svátkem, který se zapijí až do rána, ale pokaždé, než se polkne ta poslední kapka, padnou slova, která jak žiletka zanechají navždy stopu až ve škáře vaší kůže, a nepadnou polibky, pro které spolu se skoroantihrdiny špulíte rty.

Když jsem si na střední četla sešit za sešitem, utkvěl mi Falešný autostop. "Já jsem já, já jsem já." Já jsem snad tenkrát ani nebyla.
O víkendu jsem si je dala znovu, abych na ně sestavila písemku. Pochopila jsem, že stárnu a že žiju jiné povídky. A po každém posledním slovu mých příběhů nastane ta trapná chvíle, kdy ani já, ani čtenáři nevíme, jestli plakat, nebo se smát. 

Už zase čtu píšu Směšné lásky.


2 komentáře:

  1. Zajímavá vzpomínka.. Díky tomuhle příspěvku jsem momentálně zažila taky mentální návrat. Do dob, kdy jsem na gymplu milovala Kunderu a hádala se o tom na literárních seminářích:) Asi je na čase to zkusit znovu. Veronika

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. jj, myslím, že Kundera píše takový knížky, ve kterých s lety najdeš nový a nový věci...

      Vymazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...