50 shames

"Jenže ono to skončí tak, že jste napjatá a hned musíte číst ten druhej díl" vysvětlovala děvčata, proč proboha tu zrůdnost někdo čte dál a dál. Tak jo. Tak jsem četla a četla. Když jsem se protrpěla až k poslední stránce, měla jsem spíš pocit symboliky okamžiku. Anastázie si zabalila kufry a konečně vypadla z mého života. Už žádná vnitřní bohyně ani ježkovy oči. 

Víte, vy, kdo jste nečetli tenhle skandální bestseller:  žádný SEXUÁLNÍ skandál to není, jestliže někoho má pohoršit BDSM, tak by to asi muselo vypadat trošku jinak. Všechno kolem nahrávalo dojmu, že to ty ženy čtou kvůli erotickým scénám, ale čím dál víc mám pocit, že to snad ani nemůže být pravda. Jestli je něco větší stimul než sex, pak jsou to asi peníze. Zdá se, že se nám tu milióny dam úplně náhodou zamilovaly do týpka, co tak neodbytně rozdává auta, notebooky a na rande létá helikoptérou. Že je to občas controlfreak? Ale to on má z toho dětství! 

Nedávno moje kamarádka poznamenala, že bůh chraň, aby tohle začali číst chlapi a třeba si mysleli, že se fakt takhle mají chovat. Problém je, že já se obávám, že se jich spousta takhle chová. Mám takovou osobní zkušenost z rodiny, kdy jsem pozorovala jednoho cholerického muže, jak si svou ženu držel v pozoru, jak se občas šli hádat ven a ona přišla s rozseknutým rtem nebo prostě už ani nepřišla. Vyrůstala jsem v té bizarnosti moci a s věkem jsem se začala ptát, proboha proč? Když jsem tu mozaiku skládala, vyšlo z toho, že on byl přece skvělá partie, byl bohatý a respektovaný a z práce prostě byl tak unavený, že je přirozené, že jí jednu natáhl, když se nechovala, jak měla. Mohla si za to sama, měla to vědět. Ne, neopustí ho, vždyť si za ty rány může sama a on jí je dává z dobrý vůle. On ji miluje, ale v dětství taky lásku neměl, neumí ji dát najevo...A vy takový příběh neznáte?

Neříkám, že to, co se děje v ložnici Christiana Greye, je domácí násilí. Říkám, že tím je všechno jeho chování kolem. Že Anina máma si měla odpustit řeči typu "Poslouchej své srdce, holčičko..." a měla jí říct "Jestli už teď obden brečíš, jsi na dně z jeho manipulací a ve střehu, abys včas odpověděla na každou jeho rozmarnou zprávu, tak se na to vykašli..."

A myslím to tentokrát docela vážně. Tenhle aspekt knihy je dost nebezpečný.

Ve čtvrtek jsem ve škole vysvětlovala, co jsou aluze a intertextualita a řekla jsem, že bych předpokládala, že ta narážka na Tess z d'Uberville, která 50Shades prostupuje, by mohla předznamenat, že Anastázie špatně skončí. Měly pocit vítězství, že jsem se spletla, a řekly mi, že přesně naopak...Jakože HAPPY END?  Tak sorry baby, v tomhle já nejedu...

Ne že bych chtěla tady z toho blogu dělat nějakou moralizující platformu, ale pro mě nejskandálnější aspekt té knihy je, že vrací ženu o sto let zpět, kdy neměla ani volební právo. Chápu proč. Ano, 21. století naše muže vykastrovalo. Kde jsou ti lovci mamutů, když si z práce žena vlastním autem zajede na nákup, udělá si jídlo pro sebe, s kámoškou si načne sedmičku a daj si nohy nahoru? No jsou v háji. A i my ženy nad tím truchlíme! Chtěly bychom inhalovat testosteron a utápět se v nejsilnější náruči...Jenže řešení je podle mě to, že pánové trošku pohnou prdelí, a ne to, že ženy zas pošleme zpátky do kuchyně, aby nás náhodou moc nehecovaly...

...asi je to minoritní názor.

...každopádně já spím jen s těmi, kdo to pochopili.