čtvrtek 12. září 2013

k čemu mi byla mateřská školka

Já mateřskou nesnášela. Myslím, že jsem povahou extrovert, ale školka ve mně tenkrát něco zavřela a můj postoj k lidem byl od té doby "jedno zvedlý obočí a otázka are you fuckin kidding me?!" Protože z mého poklidného domova bez jakýchkoliv komplikací jsem se dostala do světa blbin. A blbů. "To jááá chtěla teď oranžovou pastelku, bez oranžový to nenakreslím" "Von mě koplllll" "Ona si neumyla ručičky a šla papat!" a sebe si pamatuju jen jak uprostřed toho sedím a chci už domů.



Dneska jsem si ovšem uvědomila, že ta celá mateřskoškolní esteráda (to neni překlep) nebyla pro nic za nic. I v dospělosti se setkáte s lidmi, kteří něco zakřičí a utečou, abyste nemohli vyvrátit jejich lež. Neustále kolem sleduji to, že když někdo pochybí, tak okamžitě začne co nejvíc křičet, ptž ten, kdo křičí tak moc, musí být určitě v právu. 

Takže když jsem dneska sledovala své 3 roky v MŠ smrsknuté do několika hodin, došlo mi, k čemu mi byla mateřská školka. 
Naučila mě:
-  omlouvat se blbům za nic
-  že když bude skákat Ája z okna, neznamená to, že skočím taky
-  že to, čím se lišíte od většiny, vám pomůže najít soulmates (nespaní po o)
-  vytrvalosti (a seděla jsem tam nad tím kakaem každý den až do oběda a nevypila!)
- definovat pojem věčnost (doba do okamžiku, než vás někdo zachrání)
-  že šťastná láska trvá do odpolední svačiny, ale nešťastná zhruba deset let
- zvířátka z kaštanů
...a zpětně hlavně to, že nejde o to, že jsme byli děti. Jde o to, že se neustále vyskytujeme mezi lidmi, které jsme si nevybrali. Stojíme vstříc jejich jiné výchově a chybně interpretujeme jejich chování. Jsme na ně milí a oni se rozbrečí, proč je zraňujeme. Děláme si srandu, oni neznají humor. Dělají si srandu...ale úúúplně blbě!

Snažím se uplatňovat to své pseudopsychologické vzdělání a jediné, k čemu to je, je,  že se necítím jen jako asociál, ale taky jako neprofesionál. 

Ale mateřská škola mě taky naučila, že každý den, kdy se nepočůráte, je svým způsobem úspěch.
Takže zbytek vem čert....



8 komentářů:

  1. Mně asi nejvíc vadilo to spaní po o a hnusné jídlo (krupicová kaše!). Nešťastná láska trvá až do smrti. Jinak to nebyla láska.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. moje nešťastný nelásky (teda) trvaly jen do doby, než sešly z očí. Uf. :)

      Vymazat
    2. Ženský jsou v pragmatičtější.

      Vymazat
  2. Ono asi záleží na konkrétní školce a učitelkách. Já považuji tři roky strávené ve školce za jediný nepromarněný čas ve školském systému.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to je super. Doufám, že takových lidí bude přibývat! ;)

      Vymazat
  3. Když si představím, že teď se vyskytuju mezi těma lidma, kteří kdysi ve školce ječeli kvůli pastelce, kostičce ze stavebnice nebo žalovali na ostatní, tak to vlastně leccos vysvětluje :-)

    OdpovědětVymazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...