Zabít...

V úterý večer jsem seděla v křesle, připravovala se na maturitu a cítila, že to horko už není z toho ginko čaje. Měla jsem horečku. Kouzlo toho, že jste jediný češtinář na škole, spočívá v tom, že když s tou horečkou zůstanete doma, tak tu maturitu nikdo z těch deseti propadlíků mít nebude. A vy si odpočinete. 

Njn, takže jsem tam šla. Cestou v sedm ráno jsem si říkala, že nemít to černé sako, tak se snad zkusím dokutálet. Tak blbě mi bylo.

A dneska jsem učila letošní maturanty. Ti ty hodiny potřebují. Takže znova s horečkou. Na 4 hodiny přednášení literatury. Bez hlasu. 

Když přišla 4.A, která je ta nejukecanější, vysvětlila jsem jim, že z principu nemám problém je celoročně přeřvávat, ale že dneska na to fyzicky nemám, tak ať jsou pssst a já jim to odvyprávím tišeji.

První hodinu to jakžtakž šlo, ale o přestávce nastala maturantsko-klasická debata na téma "co na šerpy" a tyhle debaty, ty nekončí nikdy. Snažila jsem se je vrátit zas do výuky, ale nemohla jsem zakřičet, tak jsem tam stála u počítače a mávala. Po chvíli se uklidnili a bylo ticho. Markéta zvedla ruku. 

"Ano?"

"Paní profesorko, co jste za znamení?"

"Ryba"

"Aha. Tak to nemáte přirozenou autoritu..."

...v tenhle okamžik ideální na "A veeen!" jsem se zmohla jen na smích a na to, abych si to napsala. Ještě mi poradila, ať si přečtu svou charakteristiku znamení, že ona je dominantní ptž je nevim co. Tak jsem jí řekla, že i přes její dominanci jí na to kašlu. TAK! Aspoň na něco jsem se zmohla...

Ach jo. Děti...