konfese

alibismus, Barbie, CERMAT, česnek, diagnostika, egoisté....konečně mám něco od C, co nenávidím...

Být učitelkou v dnešní době je divný. Dřív byla škola prostě jen škola, měla své pravomoci a každej, kdo v ní jednou pracoval, byl považován za kompetentního vykonávat svou práci. Dneska je tu na vše CERMAT, ten Vám přesně řekne, co a jak. Blbé je, když se zeptáte v prosinci na Cermatu "A tohle konkrétně mám teda dělat jak?" a oni odpoví "Nedělejte si starosti, spolu se zadáním maturit přijde i přesný manuál" jenže ten nepřijde. A vy se zeptáte "Kde dop*dele je ten slibovaný manuál?!?!" a oni řeknou "My se rozhodli ho nedělat. Ale pokud se od něj odkloníte, tak vás budeme pokutovat" a pak zas myslíte na Kafku a na to, jak to stojí za ..... Ptž já teď, milé děti, budu opravovat (zadarmo) slohové práce a když dám dvojku někomu, kdo má mít trojku, tak mě čeká pokuta, vyhození atd. Love this shit. 

V poslední době je takhle složitých víc věcí. Takže byla jen otázka času, kdy mi rupnou nervy a něco se stane. A to bylo dnes přesně v 13 hodin. Najednou jsem začala na svou nesnesitelnou 3.C křičet. Že už jich mám plný zuby. Že buď se okamžitě něco změní, nebo uvidí následky...a najednou...jak psi stáhli vše, kam se dá stáhnout, otevřeli knihy a začali pracovat. Bylo ticho. Čekala bych, že se mi někdo vysměje, že mi ruply nervy. Ale jelikož jsem ten typ veselé flegmatičky, všichni se upřímně lekli. Já se taky lekla. Šla jsem pro CD přehravač a na chodbě jsem se musela smát, co se to stalo...když jsem se vrátila, bylo pořád ticho a všichni dělali, co měli. Byla to nejsnadněji odučená hodina v mém životě. Ticho, pořádek, správné odpovědi...

... ale za srandu bych to nevyměnila.

Jen mi došlo, jak se z učitelek stanou ty krávy, jak je známe. Je to občas těžký, být zahnanej takhle do kouta. Mít toho moc za nic a  ještě nad sebou nějakou hrozbu. 

Pořád slýchám o tom, co by se mělo ve školách měnit...ale ty změny, co se doposud provedly, ty změnily školství i státní rozpočet k horšímu....