Kdysi jsem přemýšlela, jestli má umění ještě nějakou šanci někam se vyvíjet- vždyť všechno tu už bylo! Ale letošní zážitek v podobě maturitních slohovek mi ukázal, kudy vede cesta.
V literatuře se zdálo, že už půjde jen o další a další recyklaci témat a postupů, které tu již byly- ale to obnáší jedno-nejdřív to přečíst.
Znáte to, shltnete nějaký obrat a nějak vás tlačí v hlavě, říkáte si "Takhle už jsem to někde četl"- tak to se mi u slohovek nestalo (diť, nenosí náušnice, ani jiné zkrášlení obličeje...). Jejich dílo je série avantgardních originálů.
A stačilo tak málo- nikdy nic nečíst....
Žádné komentáře:
Okomentovat