středa 22. ledna 2014

paní kočitelka

Jako středoškolák jsem fakt nesnášela ty hyper cool učitele, co jim bylo přes třicet, mluvili jako my, tvářili se, že jsou přece mladí a pak si chtěli tykat. Vrať se do hrobu, vole, a sundej tu ruku z mýho kolene, nebo se tvá dáseň vrátí do kojeneckýho věku.... Proto se snažím nebýt foreveryoung, ale stará panna. Musím říct, že minimálně můj šatník už je s rolí plně sžit. 

Ovšem tenhle týden jsem si dala každý den v jedné maturitní třídě jeden záchvat smíchu. Dneska bylo dokonce i pár slziček, poněvadž bylo téma zábavy úplně pitomý, že ano... Když se mi tohle stávalo vloni, měla jsem pocit, že jsem totálně v háji, že jsem ztratila respekt a že jsem brutálně neprofesionální. Letos, obohacena cennými zkušenostmi, jsem zanevřela na jakékoliv pokusy o vážnost a jednoznačnost. Ukázalo se, že v prostředí, kde si z toho všichni děláme legraci, je sice šílenej bordel, ale jsou tam mnohem lepší výsledky. Jakože fakt, fakt. 

Dost často se mě lidi ptají - a je to docela logické, hledí-li na pětadvacetiletou introvertní neurotičku - jestli mám autoritu. Vždycky jim to odkývu, ale popravdě řečeno, nevím, co si o tom mám myslet. Ne, nebojí se mě. Ne, nejsou zticha. Ne, neučí se. Ale čtou, jsou kreativní, vypráví mi o sexuálním životě svých prarodičů a nikdy se nevzdávají. Řeknou mi každou blbost, která je napadne, a já se tomu kolikrát směju celý den. 

Po dnešním smíchu nad předčasným ukončením věty jsme to už zabalili a já je před zvoněním posílala domů. Všude se ještě učilo, chtěla jsem, aby byli tiše.
"Koťátka moje, jak dělají koťátka?"
"Mňau, mňau."
"Správně, tak běžte dolů a dělejte tak, jako dělají koťátka, co nic nedělají."
"Viděla jste někdy koťátko nic nedělat?"
"Spící koťátko. Nebo mrtvý koťátko...běžte dolů tak tiše, jako mrtvé koťátko."

Hrobové ticho. Kroucení hlavou. Zadržovaný smích. 
Myslím, že ne, nemám autoritu. Myslím, že mě mají za pěknýho pošuka. Ale věřte nebo ne, i tak se dá vzdělávat!


7 komentářů:

  1. Takoví učitelé stejně dají do života víc než suchar s autoritou, kvůli kterýmu má člověk akorát tak po maturitě náběh na žaludeční vředy a nervy v...

    OdpovědětVymazat
  2. A na takové učitelky se pak vzpomíná celý život...:-)

    OdpovědětVymazat
  3. Na takové jako Nela bezpochyb.

    OdpovědětVymazat
  4. Já měla vždycky právě radši ty přísné, co hodně naučili...ale teď jsem zas po letech trošku změnila názor, a to tím směrem, že celé moje studium už tak od 11 let bylo zbytečně stresující. Že když někomu dáváš vzdělání, nemělo by to být tak, že je čeká nějaká hrozba, když ho nepřijmou...takže mě nemusí zbožňovat a nezapomínat, ale jen nechci přispívat do toho všeobecnýho koloběhu "musíš, nebo..."

    OdpovědětVymazat
  5. Však jo. Každej je tímhle poznamenanej. Já se občas doteď budim ze snu, že jsem na nějaký zpíčený zkoušce... A co mi dala jako vejška? Krom titulu? Nic. Skoro vůbec nic. Kamarády, srandu.

    Oč větší "vtipnost" jsem zažil teď v prosinci v práci, když jsem šel s Project Charterem před komisičku, která PCh schvaluje... Normálně 10 top managerů firmy tam sedí, ty tam příjdeš s třicetistránkovým dokumentem a oni do tebe jebou, do jednotlivejch kapitol atd. Komise je celé dopoledne a je časovej rozpis, kterej projekťák jde na řadu :-D. Normálně před kanclem "potítko", kde čekáš a připravuješ se, než vypadne ten předchozí. Pak jsem šel já, byl časovej skluz, to je jasný :-). A vyhodili mě, že mám přijít znovu :-D. Všechno, naprosto všechno připomínalo zkoušku na vejšce, maturitu nebo tak něco. Bylo na jednu stranu vtipný, že jsem si po nějakejch 4 letech vyzkoušel tenhle druh stresu a trémy... Chartery ten den neschválili žádnýmu projekťákovi. Takže v únoru jdem všichni znova :-D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. pěkný, trošičku masakr, ne? Ale jinak na téma Co mi dala VŠ se asi docela shodneme...

      Vymazat
  6. Jasně, ne dá, ale má (myslím vzdělávat) a skvělí jsou ti, co to umí pořád. Protože člověk - student si dobře zapamatuje hlavně to, při čem se smál, si myslím. Závidím, že to zažíváš hned na začátku učení, já mám pocit, že jsem si to strašně dlouhou nedovolila, fakt se normálně, nehraně zasmát, dostat záchvat smíchu. ...A autoritou je to zapeklitě složitý.

    OdpovědětVymazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...