Keys k asociacím

Moje schopnost soustředit se je divná. Není malá ani velká, ale specifická. Když třeba něco píšu, strašně mi vadí ticho, protože mě dohání k tomu, abych ho nějak narušila. Nicméně nemůžu poslouchat nic, u čeho bych vnímala text (takže nic nového), a zároveň si to nesmím chtít zpívat (tzn. nic, co mám ráda). Těmto náročným kritériím odolávají perfektně staré písničky, takže vždycky nějakou vymyslím, pustím na Youtube a pak jen klikám na podobné, co mi to nabízí. Dneska píšu celý den, takže jsem proklikala od My all od Mariah Carey až k No One od Alicia Keys. 

Nevýhodou starých písniček ale je jasně  to, že strhnou občas šílený asociace. Tuhle písničku jsem poslouchala v prváku na vysoké někdy takhle v lednu. Byla jsem šíleně zamilovaná. Začala jsem si vybavovat, jak jsem jela trolejbusem a hrála mi v sluchátkách pořád dokola. Vystoupila jsem a přebíhala Lidickou, jednu z nejrušnějších silnic v Budějovicích, v rytmu R'n'B.. Přijel a k ničemu se neměl, ale já měla v sobě tu Aliciu Keys, tu představu, že i já jsem silná černoška z Bronxu, co je tu pro svého drsnýho muže. Když jsem si dneska vybavila to fiasko, co následovalo, smíchy jsem skončila na zemi. Vzpomněla jsem si, že jsme potom šli na nějakej náhodně vybranej debilní film do kina. Dýchal mi na brýle a měl srandu z toho, že jsem nic neviděla. Vyhrožoval mi, že jestli ho budu svádět, tak půjdem z kina. Bojim. bojím. 

Tahle vzpomínka mi úplně připomněla loňskou náhodnou kinonávštěvu, která skončila na Babovšeskách.  My dva a dvě čtyřčlenné rodiny. Můj výrok do hrobového ticha: "Já s tebou v kině ***at nebudu." a pohoršené pohledy rodičů. 

A pak zas flashback na moje úplně první rande v kině. Nevěsta na útěku. Dvojité rande za doprovodu plnoletého bratra mého rande. Bratr si sedá vedle mne a se slovy: "Jestli jsou to pravý džíny, tak hořet nebudou" škrtá zapalovačem u mých polyesterových černých zvonáčů. Řvu. Jsme vyvedeni z kina. Starší bratr mě balí, mladší bratr dělá, že je tu omylem. Mladší bratr mi dalšího dne říká, že se mnou chodit nechce, protože jsem hnusná. Střih, o dva roky později jsem hezká a všichni chodíme hulit na skály a poslouchat PSH. Střih. 2012, stěhuju se do Prahy a zjišťuju, že Peneři ještě žijou, protože s nimi spí většina mého dívčího okolí. 

Jedna špatně zvolená písnička a už tu rekapituluji celý život... Takže práce stojí a já se dojímám, jak krásnej život vlastně mám. Škodolibě doufám, že jste si právě vzpomněli na ten váš song. Good luck, pokud právě pracujete!