neděle 1. prosince 2013

přežití druhu/ů

And “Baby,” I’ll tell her “don’t keep your nose up in the air like that, I know that trick, you’re just smelling for smoke so you can follow the trail back to a burning house so you can find the boy who lost everything in the fire to see if you can save him. Or else, find the boy who lit the fire in the first place to see if you can change him.” (Sarah Kay)


Před pár týdny jsem se nachomýtla na akci, kde byl  jeden kluk, takovej milej a otevřenej, ale typ loser. Dala jsem mu svůj salát a on pořád řešil, že mi ho zaplatí. Dneska jsem ho potkala v obchodě, stál ve frontě za mnou, a tak jsem spáchala na můj vkus skoro hrdinskej čin: 
"Ahoj, my se viděli, že?"
-nic-
"Na té akci o kreativitě..."
"No, tam já chodím...ale"
"Aha, ...no, ...tak možná neviděli..."
Zatáhla jsem hlavu do kabátu jako želva do krunýře a modlila se za hladký průběh markování a rychlou cestu domů. Nebylo mi přáno, pozval mě na kafe a z kontextu vyplynulo, že sice netuší, kdo jsem, ale když už ho tu balim...kill me now!

Propojila jsem si to s několika dalšími historkami a došla k závěru, že milá holka dělající dobrý věci je prostě zoufalka, co prosí o přefiknutí.

Ale to je příroda.
My potřebujeme zachraňovat je a oni zachraňovat nás.
Protože všichni jenom bojujeme o přežití...

Žádné komentáře:

Okomentovat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...