Trpělivost přináší růže? Já vám nevím. Mně ty okamžiky, kdy mám být trpělivá, přijdou jak na trní. Jak kdyby mě někdo nahatou zapletl dovnitř růžového keře a nutil mě tam vydržet bez hnutí. A pak, až to skončí, dostanu růže. Pár květů na památku toho pekla, které za týden vyhodím a dojde mi, že to nestálo za to...
Mám strašnej problém s trpělivostí. Vlastně je ten problém takového rozměru, že už pár měsíců uvažuji o návštěvě psychiatra. Nedokážu vydržet ani pár stanic v tramvaji a čím je to horší, tím častěji se dostávám do situací, kdy musím čekat několik dnů nebo i týdnů.
Už je to skoro měsíc, co jsem měla takový telefonní rozhovor:
"Vydržte minutku...tady to je...tak bohužel, potvrdilo se to."
"Aha. A co se potvrdilo, nevěděla jsem, že se mělo něco potvrdit..."
"Eh...víte, objednejte se na konzultaci. Bez výsledků rezonance stejně nemůžeme mít naprostou jistotu, nechci vás zbytečně plašit..."
"A můžu vědět, o co tedy jde?"
"Promluvíme si osobně, objednejte se."
Takže mě vůbec zbytečně nevyplašila. Vůbec jsem negooglovala a nečetla lékařská skripta. Už měsíc spím skvěle.
Balík z DPD mi uvízl někde ve vesmíru, a tak se nehnu od telefonu ani z bytu. A není nikde. Vánoční pohoda.
Mám nominaci za bakalářku a čekám, jestli tuhle konečně proměním ve finanční odměnu. Už od září si představuji, co bych si za to koupila.
Týden čekám, jestli mi do Sociálních studií přijmou článek.
A jsem nedočkavá.
Protože vždy očekávám ten nejlepší možný konec.
Žádné komentáře:
Okomentovat