čtvrtek 19. prosince 2013

Báseň zhrzené milenky

Je v podstatě úplně jedno, kolik vlastníte diářů, moleskinů a appek. Když si něco potřebujete napsat, tak máte jednu ruku zlomenou a druhou ve vodě. Já dneska vůbec nešla nakupovat. Šla jsem reklamovat kabelku. Včera se mi rozbilo ouško a já se cítila na vrcholu své dospělosti, když jsem od ní doma našla účtenku. Tímhle pocitem posílena, v kombinaci s velkým úspěchem, že jsem chodila po Arkádách 10 minut s otevřenou kabelkou, která měla peněženku i mobil navrch, a o nic jsem nepřišla, jsem si koupila všechno, co se mi líbilo, a s rukama plnýma jako Vivien po nákupech s Edvardem, jsem stála na zastávce MHD a všechno projelo, jen né ten můj, který má jezdit nejčastěji. Rozvinula se u mě nějaká úzkostná porucha, je to docela nepříjemný a nejsilnější to je, když musím někde čekat, takže jsem se snažila nějak zabavit, abych se nemusela zabít prorváním jízdního řádu skrz hlavu. A tohle jsem vymyslela.

Mám v srdci zabudovaný jízdní řád cvičných jízd
A milovala jsem tě jen jednou!
...a pak pokaždý, kdy sis hvízd....
A vůbec mi nevadí,
že mě podceňuješ jak silničář zimu
když odcházíš, tak umírám
tak jako ty, když máš rýmu
a až se jednou zcvoknu
podám ti kapesník
nemusí přece pršet
hlavně, že kape
s ní 
h
A pak jsem si to pořád opakovala dokola, protože jsem neměla volnou ruku, abych si to někam napsala. A teď, když jsem to udělala, se cítím o moc líp, UF.

10 komentářů:

  1. Líbí :-)
    Nesnáším reklamace. Jsem právník, rozumím tomu, ale obvykle mám chuť reklamovanou věc nacpat protivný prodavačce do chřtánu. Bod pro tebe, žes to zvládla.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. dík:)
      Reklamovala jsem v HM, ani nehnula brvou, ptala se, jestli si vezmu nějakou jinou, já zjistila, že ještě prodávají tuhle, a protože byla jinak super a půl roku jsem ji tahala úplně všude, vzala jsem si tu samou, takže jsem úplně spokojená. Ale byla to tak první věc po několika letech, obvykle se na vše vykašlu...

      Vymazat
  2. Reklamace je vždycky vnitřní problém. Znám to. Řekl bych, že v našem národě je to způsobeno samozřejmě dobou před 89, kde v obchodech bylo všechno špatně... Bohužel se ta ochota a příjemnost prodejců v těch obchodech zlepšuje strašně pomalu a tak máme vždycky takovej pocit trapnosti něco reklamovat. Všude na západě, kde je vyjímka, že se člověk setká s neochotnou prodavačkou/prodavačem (u nás je vyjímka, když se setká s ochotným/nou), je tohle normální alternativní součást nákupu. Běžná věc. Je něco špatně, něco se rozbilo, opravujem, vracíme peníze, vyměňujeme zboží. Většinou s úsměvem, omluvou za komplikace, s přáním hezkého dne. Ne v Čechách. Prodavači si to asi berou často asi osobně a jsou neuvěřitelně nepříjemní/otrávení. Když reklamu zboží, ve 100 procentech chci peníze zpět. Nechci zboží, které se už jednou rozbilo, chci spolehlivost. Krom toho je to pro obchodníka vždy nejbolestivější vracet peníze. (Já to beru jako zlepšení měsíčního cash flow.) Ale obchodníci se to musí naučit, že tohle je standardní součást, pokud prodávaj něco, co se při výrobě nepovedlo. Pro mě je obchod, kde bez průtahů ochotně vyřídí reklamaci, místo, kam se prostě vrátím znova a znova zde nakoupím. Protože tak to má prostě být.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já mám takovou prapodivnou výchovu. Moje máma přesně tenhle socialistickej blok, a tak mě tak od patnácti posílala vyřizovat reklamace s tím, že když se mi to podaří, peníze si můžu nechat. Jí šlo o princip, mně o sakra prachy (jednou jsem reklamovala dovolenou). Díky tomu jsem to vždycky viděla jako výzvu, a ne nepříjemnost... a mám teda spíš dobré zkušenosti, špatnou mám jen od Bati, ty mají většinu dámských bot vedenou jako indoor a čau. A peníze chci jak kdy...v tomhle případě jsem fakt chtěla tu tašku, před tím jsem takovou sháněla věčnost, klidně ji půjdu reklamovat znovu :D

      Vymazat
    2. Podle zákona máš v různých situacích různé nároky. Vrácení peněz není tedy automatické. Já chápu, že to prodejce bolí, prodavači to mají nakázáno omezovat, ale já chci opravdu jen to, na co mám nárok (ať už je to výměna, oprava, nebo to vrácení) a prodavači tohle neví. Co jiného by měli znát?

      Vymazat
    3. aha, vidíš, o tom taky nic moc nevím:) Ale oni by měli, to je fakt.

      Vymazat
    4. Jako měli by znát všechno, od toho tam jsou, od toho jsou placení a zákazník má být vždy na první místě. Bez vyjímky za každé situace. Tohle byly boty za 2500, který jsem si kupoval v květnu a praskla jim podrážka po šesti měsících. Tady není o čem přemýšlet :-).

      Vymazat
  3. Ta báseň se mi fakt líbí!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, díky, to jsem ráda, udržet to v hlavě 15minut bylo fakt těžký:)

      Vymazat
  4. Pěkné obrazy v básni. Líbí se mi.

    OdpovědětVymazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...