neděle 24. listopadu 2013

Taťána

V osmé třídě jsem potkala svoji první Taťánu. Byla to naše nová učitelka chemie, neměla dodělanou vejšku, chodila na solárko tak moc, že z ní pak odpadávaly kusy loupající se kůže, její obličej vládl průměrnou estetičností a nosila pěkné oblečení, dominantní však bylo hlavně její k tělu poněkud disproporční pozadí. Tániny hodiny mě nebavily a byla jedinou učitelkou, v jejíchž testech jsem nepokrytě podváděla, protože mi byla totálně ukradená jak ona, tak její vyučovací předmět. Taťána si pak 4 roky po mém odchodu ze základky nabrnkla jednoho deváťáka, a protože jejich láska byla jako celá Afrika, nedokázali to skrývat a ona šla učit na jinou školu.

Tahle Taťána dost zastínila můj úsudek, když jsem v patnácti četla Evžena Oněgina. Napsala jsem si sice Taťánin dopis Oněginovi do deníku, protože to jsem celá já, někomu vyklopit "jsem do tebe blázen, teď tu před tebou stojím, máš můj osud v rukou, klidně mě zabij"...a nechat se zabít, ale pořád jsem se soustředila na všechny ty Oněginy kolem sebe, na všechny ty poražené hrdiny, kteří nejsou schopni udělat správné rozhodnutí, kteří jsou znudění vším a všemi, protože neumí rozpoznat skutečné hodnoty... Prostě jsem začala sbírat Oněginy v mužské i ženské podobě. Obklopovala jsem se lidmi, kteří nejsou schopni udělat nic dobrého, jen udupávat všechny kolem a pak strašně litovat svých chyb. Puškin mi v nerozumném věku představil nerozumný objekt lásky a bylo to. A vůbec jsem si tenkrát nevšímala Taťány. Chemikářko, za to zaplatíš.

Taťána je jedna z nejnádhernějších postav literatury vůbec. Kam se hrabe Anička. Kdysi nám někdo ve škole říkal, že Anna Karenina se vydávala s podtitulem "román o rozvoji železnic". Ve stínu Taťány bych skoro souhlasila. Taťána bude s tou bolestí žít, to je mnohem silnější gesto než zabrzdění vlakové soupravy. 

zdroj

Včera jsem hledala nějaké detaily o souboji, ve kterém zahynul Puškin, a narazila jsem na tuhle skvělou webovku. Pokud chcete vědět něco o Puškách a zdělání jeho rodičů nebo třeba že Oněgin je vlastně Oběť, nepřehlédněte ;)

A pokud ne, rozloučím se dnes slovy té Táni, kterou bych nikdy podvádět nechtěla. 

Já píši Vám. Co mohu více? 
Co ještě mohu dodati?

Teď vím, že máte právo sice 
mě pohrdáním trestati. 
Leč ještě věřím, nešťastnice,
že mě Váš milosrdný soud 
nemůže přece zavrhnout. 

5 komentářů:

  1. Ještě jsem to nečetl, ač už dlouho chci.

    OdpovědětVymazat
  2. Bože můj, já jsem si to taky opsala do deníčku (ale už je to dlouho!) :D A román o rozvoji železnic jsem nedočetla.. (se k tomu někdy vrátím). :-) Tak to mě fakt pobavilo..

    OdpovědětVymazat
  3. Tak to si Oněgina musím přečíst! Kdysi jsem četla Kareninu a doteď si pamatuju, jak mi připadala úžasně napsaná. Teda až na ty kapitoly, kde je detailně popsané hospodaření na venkově, ty jsem všechny přeskočila a to jsem jinak hrozně poctivý čtenář :-))

    OdpovědětVymazat
  4. Já jsem taky odjakživa byla jasná Taťána :) Milostné dopisy jsem zatím napsala dva - jeden prozaicky v 15 a druhý nedávno ve 25. Podtiul Anči mě pobavil, mám ji už nějaký ten rok rozečtenou, chtěla jsem to stihnout před premiérou filmu s Keirou a bohužel. Snad přijdou dlouhé zimní večery.
    A webovka výborná, pobavila. Vsadím se, že někteří moji spolužáci z VŠ by i byli schopni to bez pozastavení citovat :)

    OdpovědětVymazat
  5. Já to tenkrát odložila se slovy, že Taťána je příšerná kráva. No, možná je čas na další pokus... (loar)

    OdpovědětVymazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...