smrťosmrad

Vytrhli mě včera z mého světa poezie a konfrontovali mne s ukrutnou zimou!

"PROČ?!" ptala jsem se hned ve dveřích.

"Tady to strašně smrdí..." odpověděla část třídy.

"Co tu smrdí?" tápala jsem, ptž jsem si nebyla jistá, jestli mluvíme o té voňavce, nebo jestli ta byla taky jen cestou k "lepšímu" ovzduší.

Ticho. Jeden hlas upejpavě: "Hovno"

Oči vsloup. Hodina proběhla s okny dokořán a v bundách.

O 22 hodin později...

Jedna studentka za mnou přišla, jestli bychom ten test nemohli psát jinde, že jejich třída stále smrdí a že jí se dělá nevolno. Vyšla jsem na chodbu a aroma připomínající stanici Můstek mě udeřilo do žaludku. "Běž do ředitelny zjistit, kam se můžem přestěhovat." Přišla ředitelka a očuchávala třídu. Dlouze. Závěr byl jasný. Hovno to není.

Milé děti, tomu neuvěříte!

BYLA TO NAŠE ŠKOLNÍ JÍDELNA!

zdroj