pondělí 30. září 2013

něco : něco na sety

věšela jsem prádlo a slyšela, že má hlas jako Divoký anděl. Psal se rok 2000, já byla zase drzá a zas jsem měla zakázáno koukat se na televizi. Sobota večer a začal nový seriál. Hltala jsem každé slovo. Kdybych jen toho zaracha měla navždy a Ally McBeal nikdy nesledovala, možná by ze mě nevyrostla pošahaná neurotička, co má v hlavě písničky a starý lásky. Možná, kdyby ten seriál nikdy nedávali, byly bychom všechny normální. Místo toho jsme generací vzdělaných nezávislých holek, které jsou ostré jako Nell, sexy jako Ling a ve finále končíme jako Ally. Ale o tom jsem psát vlastně nechtěla...



Chtěla jsem psát o tom, že jsem strašná neurotička, možná na nejlepší cestě k OCD a můj život drží pohromadě jen díky rituálům.

Napadlo mě to tenhle víkend. V pátek jsem měla promoci. Při té první jsem se děsně děsila, že se dojmu, páč jsem vedle neurotičky taky trochu hysterka. V pátek jsem byla krutě nad věcí. Cynická a zpruzená, že tam musím být. Pak harvany spustily hymnu a aniž bych to dokázala ovládnout, moje mysl si zpívala Kde domovu můj a aniž bych si kdy myslela, že jsem nějaká patriotka, najednou jsem měla nakrajíčku. Co teď, co teď? Mysli na nějaký prasárny! Bože! Mám nudnej život, note to myself: googluj prasárny, ať máš na co v takových chvílích myslet! Mysli na něco nudnýho! Národní obrození. Tak kterou fázi? Dobrovský nebo Jungmann? Dobrovský? Jungmann? Kluk přede mnou měl na saku uprostřed šev, představila jsem si, že v tom místě je tenisová síť a Dobrovský a Jungmann hrají. Neznám pravidla tenisu, nakonec po sobě házeli slovníky, hymna skončila, já převzala diplom a měla pocit, že jsem tam při tenisu zhubla deset kilo. Opustily mě 4 roky práce, starostí, stresu a strachu. Nikdy bych neřekla, jak důležitá pro mě ta promoce bude, ale dokud neproběhla, nebyl konec. Teď už je.



Druhý den ráno jsem trávila doma v Písku. Pila jsem černý čaj, ptž mi došel zelený, byla jsem blbá, jako každé ráno, a máma chtěla vědět všechno. Kdy udělám tohle? Kdy půjdu tam? Už jsem to zařídila? Ne? A na co čekám? A já se snažila usmívat, člověk nikdy neví, kdy vám zas zakáže zásadní seriál...ale bylo mi těžko z toho, že musím s někým mluvit dřív než hodinu po probuzení, byla jsem zoufalá, že nemám svou ranní zelenou Jemču, ale musí pít nějakej fancy čaj, kterej nebyl smetenej na podlaze čínský továrny smetáčkem na odpadky...

Mám svý rituály. Ty drobné věci, co dávají chaosu mikrořád. Třeba to, jak každé ráno zamknu byt a dám si klíče do kabelky, i když je budu za minutu potřebovat k odemčení domu. 

Právě jsem spálila večeři a už se mi nechce psát dál, ptž mám hlad a musím jít vyrábět zas něco jinýho. Tak čau.

PS.: Kdyby mi nezakázala Sex ve městě, mohlo to být bez tenisu...


4 komentáře:

  1. Přijde mi úsměvný, jak se člověk celou dobu na UNI rozčiluje, nesouhlasí se systémem, s pravidly, s vyučujícími, s ničím, a pak hrajou hymnu a slzy se derou do očí. U mě to teda nebyla úplně hymna, ale latinské zvolání Ať žije filosofická fakulta. Tehdy jsem si asi prvně řekla, že jsem fakt ofiko filolog, i když už jsem zase nevěděla, co je synchronní a diachronní :D

    By the way, měli jste nějaký spešl program ke dni jazyků?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jééé, já prošvihla něco, co se jmenuje Den jazyků :( minimálně nějakej francouzský polibek bych zorganizovala...FAIL :( ne:-) ale btw. latinské zvolání a žije a vzkvétá...to byl taky slabší moment ;)

      Vymazat
  2. Piju zásadně Ahmad English Breakfast. Ale přeju všem vidět, jak dokonale mám zmáknutou jeho přípravou :-). Optimalizace času, metrů ever... Měl jsem studovat asi spíš logistiku... Bral bych ve škodovce dvakrát tolik a měl bych to o 50 km blíž k mému rodnému lesu, srnkám a jelenům...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já Ahmada střídám s Lipton Yellow Label. Černá Jemča taky ujde. Jde mi hlavně o kofein.

      Vymazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...