čtvrtek 27. června 2013

jak se rozložit a zpátky složit a proč máte být rádi, že nebudu nic psát, v několika stručných odstavcích

Od dneška jsem úča na prázdninách a nevím, co to znamená pro tenhle blog, asi trochu ticho, ptž minulost ukázala, že psát osobní blog je největší chyba ever. Když jste totiž normální, je takový blog nuda. A když jste nenormální, všichni se baví, pak vám řeknou „Čtu tvůj blog a strašně se u toho nasměju“ a pak zjistíte, že se vlastně tak trochu smějí vám. A já se nedivím, do mé hlavy není radno vidět... 


Zrovna teď tam mám klasickej holčičí guláš, kterej se pokouším racionalizovat pomocí pár záchytných bodů z hodin psychologie.

Takovej Ericsson třeba ve své teorii vývojové psychologie upozorňuje na to, že nejdřív musíte dokončit fázi budování integrity a pak až se můžete pouštět do intimity. Ve zkratce - musíte nejdřív být fungující osobností a ne polotovar, co hledá troubu, co (který/která) z něj udělá finální ňamku.

Často se s přáteli pohoršujeme nad tím, jak si někdo někoho našel a úúúplně se změnil! Ještě horší je ale téma, které občas nechci přiznat ani svému deníčku- to, jak se já sama měním, a to nejen ve vztahu, ale kolikrát jen díky jeho představě.  

Minulý týden to došlo do takové absurdity, že jsem si toho už nemohla nevšímat. Zatímco se můj v představách už budoucí manžel (byla jsem smutná, když jel na služebku do zahraničí, ale odvezla jsem naše malý kluky na fotbal a utěšovala se myšlenkou, že díky jeho pracovitosti budou aspoň všechny děti moct jít na vysokou…) neozýval a ignoroval moje zoufalé pokusy upoutat na sebe pozornost, já jsem si vybírala běžecké boty (nesnáším sport, ale když už spolu budeme navždy, měla bych teda začít), zodpovědně se postavila ke své práci a řekla si, že vedle něj nebudu popelka, kterou bude živit, a tak jsem začala vymýšlet, jaký rozjedu byznys.  Byl to hezkej kluk, chtěla jsem držet krok a utratila jsem své prémie za nové boty a šaty a říkala jsem si, že přestanu pořád postovat tak trapně dvojsmyslné statusy, ať se za mě nestydí.

 Během týdne se z cynickýho singla z přesvědčení s humorem 13letýho dítěte stal někdo cizí, někdo, kdo chtěl přestat říkat „já“ a „s holkama na baru“ a přál si pateticky vyslovovat zájmeno MY v každé druhé větě, ale jen když by to nešlo v každé první.

A pak přišel ten moment deziluze a mně se chtělo brečet. Ne, kvůli klukovi, kterého jsem ani neznala, ale kvůli zbytku mého života, kdy nebudu mít vypracovaná stehna díky aplikaci Nike+, kdy nezaložím firmu, nebudu mít děti, nebudu si dělat starosti o to, jestli se rozhlédnou na přechodu, a nebudu o víkendech péct ovocné koláče.  To mě teda KURVA mrzelo a zapíjela jsem hořkou pachuť toho, že se svým životem nic neudělám, ptž nebudu muset.

Víte, kam mířím, že jo? 


Ale co mě rozhodilo víc byla otázka: A kdo jsem teda „já“? Ten cynik nebo matka od dětí? Je cynik jen z nouze cnost? Je matka od dětí jen podřízení se společenským konvencím? Jsem obojí nebo ani jedno?
Proto jsem se rozhodla, že si ty běžecký boty koupím (už mám teda hezkou Nike bundičku, takže už musim), že začnu běhat, že se začnu profesně rozvíjet a dělat všechny ty věci, co jsem chtěla, dokud mě to neomrzí, abych zjistila, jestli  (a popř. jak moc) jsem byla mimo, a kdyby ne, poradíte mi, jak pak udělat ty děti a nějaký recepty na ovocný koláče.

Píšu to sem jen a jen proto, abyste plně pochopili, že krom školních zážitků bych radši nic psát neměla.

Přeji Vám krásné léto a pracujte na své integritě i intimitě, ptž podle původní Ericssonovy teorie se má člověk od padesáti už jen připravovat na smrt ;-)

6 komentářů:

  1. Já děti nechci. Veškerý život je utrpení, a s otcem jaká já by byl ještě horší.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. haha, Radku, já tě zbožňuju:))

      Vymazat
  2. Najít/vyrobit děti můžeš dycky (ale vážně, v září zas nějaké vize s dětmi zmizí do ztracena, ne?), péct koláče je hodně snadné, ale začít běhat dřív než budeš potřebovat léky z reklam, to chce trochu umu :) A teď se jdu zpátky integrovat k dějinám reformačních hnutí :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No ty vize s dětmi naštěstí mizí jako první, koláč jsem odvolala, ptž umim udělat pudink a rozmixovat ovoce, s čímž si jako single užiju dostatečně a běhání má nad sebou ještě otazník...je to otázka koupě bot...

      Vymazat
  3. Podvedome plánujem podľa toho, ako by sa to teoreticky mohlo hodiť, keby sa už konečne On rozhodol. Keď už mám naplánované na pol roka dopredu, spamätám sa, a plány zmením tak, aby sa hodili mne. Deje sa to už niekoľko rokov. Nemám na to ospravedlnenie.
    PS - tiež som učiteľka
    :-)
    danka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Danka, tvůj komentář se mi dneska dokonale hodí. Jdu si přeplánovat ten příští půlrok :))

      Vymazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...