pondělí 15. dubna 2013

jak se zabít, abyste se smáli, a jak se smát, aby vás někdo zabil (a mnohem víc právě zde)

Jsem první den zpátky v práci a už zas ze mě zážitky úplně přetékají. Ale ani ne ty učitelský... Ve 3.C standardní situace, referát donesla 1 ze 4, ze tří to jedné bylo úplně jedno, jedna tvrdila, že ho jen zapomněla a jedna u tabule předstírala, že to četla ("Komu zvoní hrana...je tam Jordán, na začátku chce odstřelit most a zbytek si nepamatuju" ...možná jsem na tom podobně, ale umím to lépe okecat...). Maturant ještě nečetl Pána prstenů, ptž pro něj není problém dát 700 stran za dva dny (někdy tu argumentaci úplně nedávám), ve druháku jsem učila teprve asi popáté, tak si nepamatuji jména šesti identických chlapců s pohledem Jamese Deana, zoufale jsem zkusila jednoho vyvolat intuitivním zvoláním "Honzo"...a vyšlo mi to. Jeden z nich zvedl obočí a i přes to, že už jsme byli na konci cvičení, on se teprv rozhodl otevřít knihu a arogantně se ptal, co že to chci. "Ááá, tak ty budeš asi třídní frajírek" glosovala jsem pablba a chtěla jsem vytvořit otázku k zadané odpovědi v čase present simple. Vylezlo z něj  "When is the train leave?" a já zklamaně dodala "ale frajer neprávem..."

Ale mnohem větší tóčo bylo, když jsem po šesti hodinách ve škole a po urputném sestavování písemek odjela s pěti kolegyněmi na zdravotnické školení. Dozvěděly jsem se, že druhá nejlepší je sebevražda udušením oxidem uhličitým, že všechny oběti požáru se blaženě usmívají. Vůbec nejlepší sebevražda je utopení, ale jen ve sladké vodě. Dyk to nevychytal, my budeme chytřejší. 
"Víte jak dlouhé jsou všechny cévy v těle?" zeptal se zdravotník
"42km" zaznělo bleskurychle z první lavice, kde seděla učitelka z tamní základky (první stupeň)
"Já to už říkal?" zeptal se zdravotník.
"Ano" prsila se přírodní žena s úsměvem matky čtyř dětí rozených jen s manželem a dulou.
Moje kolegyně potupena zvolala "Jenže to jste říkal, když my sem ještě nechodily"
Národkářka ji setřela "Ne, mám to tu zapsané s datem minulého týdne!"
A to jsem se naštvala a jakožto exčlenka debatní ligy znalá zralé argumentace jsem horkotěžko zastrkujíc jazyk sykla: "Šprtka z první lavice." a diskuze skončila. Úči, říkáte si...

A zanedlouho skončil i kurz: "To u je šest?!" zarazil se zdravotník "Končíme, já mám od sedmi Simsnovi"
Jak se mi dneska ráno po desíti dnech do práce nechtělo, tak na zítra už se těším. :-)

3 komentáře:

  1. Chování ve školách stále stejné, jako by se to mělo někdy změnit :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na jednu stranu je to to, co mě baví, na druhou už mě občas začíná nudit, jak jsou předvídatelní :))

      Vymazat
  2. Taky jsem těch 42 km už někdy někde četl nebo psal.

    OdpovědětVymazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...