pátek 30. května 2014

Koťátka a má opice

Za největší chybu svého života považuji neschopnost slavit úspěchy. Vždycky, když se mi něco podaří, padnu na zem vysílením a chci jen spát a spát. Po pár dnech se vrátím k normálu a pokračuji, jako kdyby se mi vůbec nezměnil život, jako by se vůbec nestalo něco, o co jsem několik let usilovala. 

Když mi koťátka odmaturovala a probíhalo zakončení maturit, pěkně jsem to oplakala. Jsem emočně zaostalej kretén a nedokážu objímat nikoho krom zvířat, ale najednou se ve mně něco otevřelo a já prvně v životě spontánně iniciovala objetí. A tak jsem je mačkala v náruči a plakala a oni říkali "Paní profesorko neplačte", ale já jim odpověděla, že je to pro mě příliš důležitá životní událost, abych zůstávala klidná. 

Večer měli večírek a já se těšila, že se rozloučíme. Když jsem přišla, nálada byla celkem formální, bylo tam několik mých kolegyň a vše probíhalo velmi mile, svátečně a důstojně. Kolegyně postupně odcházely a studenti je vyprovázeli hlasitým pokřikem. Holky mě pozvaly na panáka tequily a já, která jsem ji nikdy nepila a vždy bych ji odmítla, jsem za chvíli solila packu a ptala se, co s tím citrónem (na který jsem alergická). A taky bylo potřeba zapít ZSV. No a češtinu, v té době už jsem nabídla tykání. No a když už si tykáme, měli bychom si na to dát panáka...A tak jsem se dobře bavila. Většinou nepiju, protože jsem šíleně zodpovědná a pořád si říkám, že musím tohle a tamto a nemůžu si dovolit den proležet v posteli...ale včera jsem myslela jen na to, že mají maturitu a že je to super.



A pak jsem najednou šla na záchod. Pamatuju si, jak ležím na zemi a jak vyzvracený špagety vypadaly jako polévkové nudle z krámu. Nezamkla jsem si dveře a všichni se na mě chodili koukat, někdo mi přinesl vodu a já všem odpovídala, že jsem v pohodě. Pak přišla kolegyně, ať jí dám svůj lístek, že za mě zaplatí, následně mi někdo hodil mokrej hadr za krk a pak mě Veronika soukala do svetru a ptala se na číslo popisné. 

Víte, upřímně - když jsme tam šla, v duchu jsem si dělala přednášku, že se nesmím opít tak, abych si domů odvedla studenta, že to se mi nikdy nesmí stát. Že si tam nakonec povedu kluka i holku, to bylo fakt přes čáru. 

Cesta utekla rychle, měla jsem zavřené oči ve stylu pštrosa, kterého snad nikdo nevidí. Verča mi v kabelce našla klíče, odemkla, dovezli mě do bytu a já jsem se neomlouvala za ten bordel, co tam byl, protože jsem opět zvracela. 

Ráno jsem se probudila v posteli, svlečené kalhoty, kýbl u postele, na krku mokrý ručník. 

Za normálních okolností bych šílela, ale tentokrát se jen směju. Ano, přebrala jsem, ano, bylo to nevhodné. Chovala jsem se špatně, neodhadla jsem situaci, dělala jsem ostudu škole - přiznávám. Ale bylo to hezký a konečně mám pocit, že jsem uzavřela nějakou kapitolu svého života tak, jak si zasloužila. Rozloučili jsme se jako studenti a profesorka a poznali jsem se jako přátelé. A přátelé vás prostě občas vidí blinkat.


13 komentářů:

  1. Tak to se stává, ale byla to sranda.

    Btw. Slíbila jste si se mnou dát panáka, tak snad příště....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. navrhuju odted pravidelné srazy na Květnici s tím, že si toho panáka s vámi budu dávat postupně, včerejší strategie se ukázala jako chybná :D

      Vymazat
    2. Dobrý nápad, jsem pro. Takže při příštím kole se těším :D

      Vymazat
    3. Lucie, Lucie....to ti nevím:)) ale zkusíme to, to zas jo!

      Vymazat
  2. 'A přátelé vás prostě občas vidí blinkat.' to je pecka. :D

    OdpovědětVymazat
  3. Jak mi to něco připomíná! Ne, takhle moc jsem to nezažila, ale po jednom pradávném maturitním večírku (zcela neprakticky čtvrtečním - to se jim to pořádá, když druhý den spí) jsem se ráno - taky po panáku s pusami na tykání - absolutně nepochopitelně ze strašné žízně napila šťávy! a pak ke konci první hodiny musela bez vysvětlení vyběhnout ze třídy, za sebou jsem slyšela jen nepochopitelné "Kam jde?" směr ona místnost. Nepochopitelnější to bylo o to víc, že zrovna psali písemku. Cestou jsem ale ještě stihla poprosit kolegyně, ať je jde "dohlídat" :)). ...A dost možná učíme někde poblíž sebe - nebo jde o úplně jinou Květnici!

    OdpovědětVymazat
  4. Hranice mezi zodpovednosti a zabavou by mela byt co nejtenci... Jedine tak clovek muze zit namisto prezivani :-)

    OdpovědětVymazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...