pátek 23. května 2014

hynu z jejich "inu"

Mám za sebou první týden maturit a první týden hlídání psic. Celkově to ve mně vyvolává pocit, že jsem superžena, protože se ještě nestal žádný průšvih. U maturit jsem se i párkrát zasmála, nejvíc mi utkvělo v hlavě, že mi student řekl, že "inu" je sloveso a na mou návodnou otázku, jestli říkáme "já inu, ty ineš..." mi po krátkém zaváhání odpověděl "ano". I takhle se nechá někdo ve stresu rozložit, já to chápu :-)

Včera jsem seděla na zahrádce s kamarádkami ze střední a v určitém okamžiku se náš rozhovor strhl ve výměnu receptů na zeleninové pokrmy. Kdyby tak ti moji maturanti tušili, co je za pár let čeká....Stejní lidé, stejný humor, ale ty dospělácký starosti se dostavují dřív, než jsem je čekala. 

V lásce, ach, člověk upadá z nesnáze do nesnáze hlavně v Praze, a tak tu sedím u okna, koukám na déšť, na spoustu deště a přeju si, aby mi mohlo být zase dvacet. Ne kvůli tomu, že jsem měla o deset kilo míň, ne kvůli té nádherné naivitě, ani kvůli tomu, že si člověk ještě nedělal žádné obavy a v kuchyni bral jako úspěch Amore Mio z pytlíku... ale přála bych si ten čas, co jsme na sebe všichni měli. Ty probděné noci, protože jsme nikam nevstávali, ta spousta energie, protože jsme všeho všudy nic nedělali. 

Mimochodem, jak připravujete červenou řepu vy?

4 komentáře:

  1. Zase super článek. Skvělý mix pobavení a zamyšlení. Po času na ostatní jsem si nedávno posteskla taky.

    OdpovědětVymazat
  2. Červenou řepu nepřipravuji nijak, jen ji oloupu a sním.

    OdpovědětVymazat
  3. Baretta: Já jsem teda vstávala skoro vždycky, ale nějak to šlo tehdy líp...

    OdpovědětVymazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...