úterý 29. dubna 2014

v lásce a ve válce... se chodí, až když musíte

Holčičí povídání o chlapech. To mě vždy děsilo. O čem si sakra chcete povídat? To mám s někým sdílet jaké má krásné oči nebo jak mi po něm voní peřina? Trošku úchylné. Nebo si snad stěžovat? Na to potřebuju trošku víc času....

Holčičí povídání o chlapech mi vždycky přišlo debilní, ale dneska jsem u něj plakala smíchy. 

S kamarádkou jsme probíraly fakt, jak jsou vztahy smysluplnější, když oba dorostou do věku, kdy vědí, kdo jsou a co chtějí. Byl to ten typ seriózního skoropsychologického povídání o hodnotách a dospělosti. 


"Já vyžaduji u muže určitou úroveň, třeba aby nekrkal..."
"Cože?! Aby nekakal?"
"Nééééééé"
"No to jsi ale docela náročná..."
-pláče smíchy-
"To vysvětluje, že ti to s nikým nevydrželo dýl jak týden"
-zhluboka dýchá-
"Ale jasný, prostě je důležitý, že víš, co chceš...."

Ve světle této informace jsem pochopila, proč kdysi jeden pán balil známou na tvrzení, že on, na rozdíl od svých kamarádů, se po pití plzně nepo*ere. 

A co vy? Víte, co chcete od vztahů? 

2 komentáře:

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...