čtvrtek 13. února 2014

OH MY GUT!

V posledních dnech v zoufalství máchám pěstičkami kolem sebe. Jak jsem si tak jako myslela, že vím, čeho jsou ti hadi schopní, tak poslední týden docházím k závěru, že v tomhle já-Achilles je-želvy nikdy nedohoním.

Pátek. Vše plynulo hladce a poslední hodina zdála se býti nejhladší, protože jsem měla jen dozorovat nácvik na akademii. Nastal ale zááásadní problém, všichni se mezi sebou zhádali, protože někdo v místnosti prděl a ostatní tam nechtěli být. Já, s chronickou rýmou a naprosto zaniklým čichem, jsem seděla na lavičce, snažila se nezvedat obočí, co to šlo, a připomněla jsem si, že než jsem dostala tohle místo, málem jsem přijala třídnictví v druhé třídě základky...

Pondělí. Zkouším ve třídě storytelling. Kolektivně vytvoří příběh, kdy je chlapec tak malý, že když chce dívku nést, zlomí se mu obě nohy. Dívka ho léčí tím, že mu cucá palce, chlapec jí do pusy strčí celou nohu a lechtá ji na mandlích. Usmívám se a předstírám, že nevím nic o psychoanalýze. 

Úterý. Samostatné větné členy vysvětluji na větě "Plavání, to je můj oblíbený strom." Pak radši už moc nemluvím. 

Středa. Odpoledne mám doklasifikaci studentů. Tři z osmi se mě teprve ráno přijdou zeptat, z čeho je budu zkoušet. Ve dvanáct hodin do mého kabinetu přijde neznámý chlapec. Koukne doleva, doprava, pak civí. Civím na něj ještě víc.
"Já hledám češtinářku" Oznamuje mi bez pozdravení.
"To budu asi já." Konstatuju hlasem mafiána.
"Ne, tu druhou" 
"Druhá učí na druhý škole."
-chlapec odchází-
-chlapec se za 5 minut vrací-
"Ne, tak jste to vy."
-koukám, mlčím-
"No tak co chcete?"
"Co chceš ty?"
"Já nic nechci."
"Tak co tu děláš?"
"No tak já mám tu doklasifikaci, ne?"
"Tak to máš asi ve dvě."
-beze slova odchází-
-beze slova nechápu-

Doklasifikace. "Jak se v literatuře projevuje dekadence? -nic- "Co to slovo znamená?" - "Tak deka je deset..." První úspěch dne, smíchy jsme vybuchly až po jeho odchodu.

Čtvrtek.Referát.
"Text je plný anarchismů." 
"Červeným ímejlem ji napsal na venušin pahorek Tahle dírka je moje." 
"Paní učitelko, to jako pupík?" 
"Já myslím, že myslel trochu jinou dírku..." vysvětluji plaše...
"Byl to velice smutný muž, protože trpěl chronickou zácpou" povídá referující
"Tak pořád lepší než chronický průjem" ozývá se z lavic.
"To má ale jeden kamarád, že mu vůbec nefunguje svěrač, normálně s někým mluví a najednou to z něj teče. On nosí plínu, ale děsně to smrdí" odpovídá referující.
"Tak proč nemá vývod do pytlíku?" navrhuje někdo z přítomných odborníků.
"Protože má plínu, chápeš to? Proč by měl pytlík?"....

A tak tam tak sedím, piju čaj z termohrnku a říkám si, že moje práce je lepší než kdejaké kino.



3 komentáře:

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...