úterý 18. února 2014

jak na to peču

Můj děda sice znal všechno na světě, ale neuměl vařit. Celé dětství jsem sledovala, jak si krásně rozložili domácí povinnosti, když dědeček sekal trávu, štípal dříví a babička připravovala oběd. 

Pak jsem ale prozřela. Dědeček přicházel po bypassu <3 napůl mrtvý od špalku a babička po celém dnu v kuchyni naservírovala palačinky. Uměla jsem palačinky, a tak jsem celé to "dopoledne u plotny" prokoukla. 

Dneska už asi pátý den v řadě nedělám nic. V ruce mám hrnek kafe, nohy na parapetu a prohlížím si Žižkov v ranní mlze. Měla bych něco dělat, měla, jinak toho budu možná litovat. 

Ale když se to nepovede a někdo se zeptá, co jsem dnes dělala, dramaticky si povzdychnu a zvolám: "Ale prosim tě....celej den tu peču kuře!" a bude to pravda. Protože troubu jsem zapojila do zásuvky až po několika hodinách, co v ní kuře bylo.

7 komentářů:

  1. Skvělá pointa. Vždycky se pobavím :)

    OdpovědětVymazat
  2. Přítelova matka vstává o víkendu před sedmou, protože musí přece ohřát vývar, dát do něj kupovaný instatní knedlíčky a upéct v troubě kupovaný hranolky a k tomu kuřecí s broskví... a u toho zašpinit tři dřezy nádobí, protože ona ho mýt nemusí...

    OdpovědětVymazat
  3. Já mám tohle zase v práci:( Vím, že musím něco dělat, že když nebudu, tak budu pak mít hlavu v pejru a pak se na to stejně vybodnu, protože se nemůžu soustředit a pak prostě pár dní šílím a doháním :))

    OdpovědětVymazat
  4. :D :D :D

    Ráda bych napsala něco konstruktivního a inteligentního, ale poslední věta mě naprosto odrovnala :D

    OdpovědětVymazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...