pátek 6. září 2013

Síla blbé myšlenky

Někdo dokáže myšlenkou pohnout předmětem. Já dokážu pohnout partou chlapů a posunout je o kilometry...

Jsem docela lempl a tak, ale na některý věci si dávám až úzkostlivě pozor, a to na placení jakýchkoliv účtů, splácení dluhů, placení poplatků a podobně. Nicméně byla jsem teď v tíživé finanční situaci, a tak jsem s koupí nového kupónu na MHD čekala do pondělí, kdy budu mít potvrzení o studiu (ano, správně, už jsem dostudovala, ale při cenách pražské dopravy si myslím, že stojí za to využít ten poslední půlrok, než mi bude 26) a rozhodla jsem se do té doby chodit pěšky. 

Když jsem dneska potřebovala nakoupit, říkala jsem si, že ta cesta za pade je fakt síla...ale nenaděláš nic. Lístky jsem měla koupený...ALE jak jsem zvyklá na Opencard, prostě jsem ho zapomněla označit. Seběhla jsem schody, doběhla do metra, které už hlásilo, že si chce zavřít dveře, a sedla si. "Do háje" napadlo mě, ještě než jsem dosedla (jela jsem směr Háje, tak asi proto). Tak na příští vystoupím a označím ho? To už asi vyjde nastejně...navíc pátek večer, z Pražského povstání na Chodov?! No snad to dopadne. Celou cestu jsem přemýšlela, co budu dělat, když na nástupišti budou stát. Vzdám to? Budu dělat jakože nic? Budu si číst za chůze? Celou cestu jsem cítila, jak rudnu a potím se. Roztyly, příští vystupuju...a najednou vešli. Přímo těmi dveřmi, u kterých jsem seděla, mířil si to najisto. 

Poslední zoufalý pokus. Podala jsem Opencard. Ukázal mi, že není platná a zeptal se, jestli mám 800. No sir, mám stovku a sto mínus osm set je dneska nejíš. Občanku. Psal si to. Neřvi, prosím tě neřvi. Nádech, výdech, hlasitý polknutí. Neřvi, ty peníze máš. Jiný je nemaj, nezaplatí to, jdou do exekuce a do vězení, ty neřvi. Nádech, přerývaný výdech. Vole, uvidí tě nějakej tvůj student a máš double ostudu, neřvi. Neřvi. OK. Tak řvi, ale nějak důstojně...



Přes slzy jsem neviděla, co mi ukazuje na tom papíru. Přes hukot v uších jsem nevnímala. Podepsala jsem se jako cizí rukou. Docupitala jsem do DM, koupila si papírové kapesníky a řvala nedůstojně. Po chvíli jsem pochopila, že tohle není ta situace, kdy se vybrečíte za minutu a fungujete, takže jsem prostě přestala a šla na ten nákup. Snažila jsem se nemyslet na to, že za tyhle prachy bych dojela na nákup i do Vídně.

Chtěla jsem zavolat mámě, abych slyšela "Když nejde o život, jde víš o co...!", ale když jsem si vzpomněla, co všechno teď za mě platila, došlo mi, že by ji asi moje historka taky moc nepotěšila. Najednou telefon. Mamka telepatka? Cizí číslo. Než to zvedám, sama sebe vychovávám, že žádnej aktivní operátor nemůže za to, že jsem si neoznačila jízdenku, tak klid. Byla to Marty, co mi zvedla náladu. Dost. 

Šla jsem z debilního Alberta, po tom, co jsem si dala osm set stranou na pokutu, jsem měla v peněžence zas jen kilo a nějaký šmouly. Panebože. 

Pak prodavač Novýho prostoru. Sorry, brácho, já už finančně vykrvácela. Jdu k němu a vidím, jak ho zrovna někdo ostře fuckuje, říkám si "Ty máš taky den..."  vyndavám peněženku a pán se raduje "Jdete za mnou?" "Mám den na hovno, tak ..." "Chcete říct vtip?" dělám už zas uřvaným obličejem jakože nechci. "Tak si přečtěte tady fejeton. Bývají vtipný, ale tenhle se nepovedl." Směju se.

Jdu domů a děkuju bohu, že mi dal revizory, že konečně vybrečím ten stres posledních dnů, kterej jsem se pořád snažila zaspat. Konečně mám záminku brečet a dostat to ze sebe, protože brečet nad tím, že všechno dopadlo dobře, mi nešlo. 

Umím zpětně myslet pozitivně. Vy ostatní myslete pozitivně dopředu, přivolávat blbý konce je drahý!

6 komentářů:

  1. Za část: "Jsem docela lempl a tak, ale na některý věci si dávám až úzkostlivě pozor, a to na placení jakýchkoliv účtů, splácení dluhů, placení poplatků a podobně." Ti dávám šest bodů z pěti! Kdyby to takhle mělo 3/4 republiky, kde bychom už možná byli. Kdyby to tak mělo 3/4 světa, možná bychom i v té Mléčné dráze poskočili o stupínek nahoru. Krása.

    Po přečtení jsem zauvažoval, že by se měl založit nějakej fond, protože jako tohle spravedlivý není... Udělám to jinak. Máš u mě schovaný pozvání na super dobrou večeři někde, kde to uměj. Jen tak. Pro radost.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. dík za podporu:)) čeho se nejvíc děsím, je, že umřu hlady, takže jsem ráda, že budu mít v záloze jednu véču;)

      Vymazat
  2. Podle mě je ježdění na černo pankáčský. Dostat pokutu je známka boje proti systému. Je to jako jako dvojka z chování, akorát slabší. Možná jako třídní důtka. Brečet kvůli tomu mi připadá zbytečný, i když chápu, že holky to občas potřebujou.

    K tomu fondu zmíněnýmu v předchozím komentáři. Jedna známá byla v český anarchistický federaci. jezdili v Praze MHD, hledali lidi, který chytil revizoři a dávali jim proštípnutý lístky. Měla jsi smůlu, žes je nepotkala.

    Fejetony v Novém prostoru psával Jirák z FSV. Bejvaly opravdu vtipný. Měl jsem je rád. Už jsem si to ale dlouho nekoupil.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. tak kdyby to byl úmysl, tak to punk je. Dneska při snídani mi došlo, že jsem si mohla poslat SMS. Tohle bylo prostě selhání mých kognitivních schopností v kombinaci se smůlou. A brečela jsem hlavě z toho pocitu celosvětový nespravedlnosti, že prvně v životě jedu bez lístku, neúmyslně, a hned mě chytnou. Celej rok jsem platila lítačku a kontrolovali mě asi dvakrát celkem...pech.

      Ten fejeton psal nějakej Jan Stern. Skoro vždycky z NP čtu jen fejeton a i ten je slabej. Kupuju si ho tak jednou měsíčně, spíš míň, a to když mě nějakej prodavač něčím zaujme, hodně se snaží nebo tak. Prostě když mě probere z klasické ignorace, kterou si každý v Pze asi časem vypěstuje...kupovala bych ho víc, kdyby se tam dalo něco číst. To se bohužel moc nedá...

      Vymazat
    2. Já si to naposled koupil na jaře. Čekal jsem, že tam bude fejeton od Jiráka, ale nebyl.

      Vymazat
    3. Ten fond byl myšlenej spíš na podporu pravdoláskařských pedagogů od věku věkův pro výuku zapálených navzdor mzdovým faktům ve školství :-).

      Vymazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...