je to psycho

Za čtvrt roku to budou čtyři roky, kdy jsem začala studovat psychologii. Pamatuji si na to, jak jsem odhalovala zákonitosti lidských duší a měla jsem pocit, že teď, když jsem poznala pravdu, už nic nebude jako bylo dřív. Budu psycholožka. Budu vědět. Nebudu dělat ty chyby, co ostatní.

Vracím se k tomu, ptž v září dělám státnice a teď se na ně učím. Pročítám Učebnici obecné psychologie od Aleny Plhákové a zjišťuji, že jsem nic z toho nezapomněla, všechno to vím. Všechny ty perly jakože sexuálně vzrušení muži vnímají ženy jako atraktivnější (a pořád jsem nepřišla na to, jak to využít ve svůj prospěch) nebo že existuje konfirmační zkreslení, díky němuž  si budu vždycky myslet, že ten kluk, co se mi líbí, má na FB lajklý Babavřesky z důvodu nějakého sociálního experimentu a ne proto, že je to úplnej retard. 

Vždycky jsem si myslela, že až ta všechna moudra pojmu, můj život se kvalitativně zlepší. Minimálně první dva roky jsem měla takovej lehce přezíravej všechnu-moudrost-jsem-sežrala look a tendence všem vysvětlit, jak přirozené je, že se topí ve sračkách.

Dneska jsem nějak konečně pochopila, že ani všechny znalosti světa, ani všechny zkušenosti života nic nezmění. Je fajn vědět, PROČ  se některé věci dějou...ale ruku na srdce, vždycky budu chytrá až po boji. Jediná zábava, co mi zůstává, je potvrzovat si, jak to všechno sedí a funguje. 

A vám ostatním, co jste psychologii nestudovali, půjčím svojí mámu. Ta taky vždycky předem ví, jak všechno dopadne, a ještě "to přece říkala":-) nebo máte svou vlastní? ;)