pondělí 15. června 2015

Žít změny

V poslední době holky kolem mne mění kluky za štěňata (teda jako ty psí), stříhají si vlasy, některý mění příjmení, některý obsah dělohy a i já jsem se ztotožnila s heslem svého budoucího zaměstnavatele - Změna je trvalý stav.

V listopadu jsem jednou měla takový rozhovor:
"Vy na těch maturitách jíte kaviár?"
"Ne, já osobně na těch maturitách umírám hlady, ale když některý student přinese buchtu z domova, obvykle úplně přeslechnu, že špatně určil literární žánr..."
"Tak proč máme za občerstvení platit 30 000?"
...a tak nějak jsem se dozvěděla, že se u nás na škole okrádají malá maturantčátka. No, co vám budu povídat, blít se mi chtělo. 

Po tomhle osudném dni už nic nebylo jako dřív. Jako bych otevřela Pandořinu skřínku; každý den jsem se dozvěděla něco podobného, obvykle stejně děsivého. Práce mě sice bavila pořád stejně, ale čím dál častěji jsem měla problém koukat se některým lidem do očí.  Lehce se řekne, že by se s tím něco mělo dělat, ale nikdy jsem v ruce neměla jediný důkaz, že to není jen drb. 

Vyprávěla jsem to Ladě a Natálce a ty mi říkaly, že když tam zůstanu, bude to mít špatný dopad na můj charakter. V té chvíli mi bylo strašně složitě, člověk ví, že by měl něco dělat, ale neví jak. Naty mi pak poslala odkaz na výběrové řízení do nově vznikající školy a řekla mi, že zaslání životopisu mi dává rozkazem, byla přesvědčená, že je to to pravé místo pro mě. Já byla tenkrát přesvědčená jen o tom, že mě seřeže, když tam nenapíšu, a tak jsem to udělala. 

Na naši školu najednou přišla kontrola, zajímalo je, jak vedení hospodaří. Několik týdnů si jen kopírovali stohy papírů a naše ředitelka z toho radši šla na neschopenku. Na konci toho všeho bylo hodně otázek, ale žádná z nich nebyla veřejně zodpovězena. Rozbor našeho hospodaření jen za poslední rok ukazuje šílená čísla - každý, kdo v té škole funguje, si spočte, že 214 000 asi nešlo na ty čokolády, co dostalo pár dětí za výhry v soutěžích... a takových položek je tam spousta. Kolem mě se šeptá o postaveném bazénu, angličtinářky vymalovaném bytu, o nákupu počítačů, které nikdo nikdy neviděl...ale magistrát mlčí a i když má být protokol veřejný, politika je politika a pravdu se asi nikdy nedovíme. 


Nicméně atmosféra na škole houstla a já si byla vědoma, že tam nechci být. Z nové školy se mi ozvali a já se radovala, že vyhrávám, když jsem byla pozvaná na osobní pohovor. Pak jsem byla strašně potěšená, když mě vybrali do 2. kola. Před 3. kolem jsem po zadání úkolu brečela, protože mi přišel nezorganizovatelný v tak krátkém čase...na 4. kolo už jsem šla úplně klidná, protože jsem pochopila, že to klidně může trvat ještě hodně dlouho. Všechno to probíhalo od února do května a po celý ten čas jsem si byla den ode dne jistější, že tohle je ONO. Že jsem našla místo, které se zabývá vzděláváním, ale zároveň postrádá všechno, z čeho jsem si tady na blogu dělala srandu - žádná pakárna, žádné nesmyslné zákazy, kolegové, nikoliv soupeři... A když mi nakonec volali, že by chtěli, abych byla součást týmu, tak jsem dlouze šokovaně mlčela. Byla jsem strašně šťastná. 


Pár dnů nato jsem zjistila, že naši ředitelku odvolali a že i naše škola získává šanci stát se lepší. Dostala jsem nabídku nadúvazku, jen 4 pracovní dny a ve vedení zástupkyni ředitele, kterou jsem měla vždycky ráda. Přišlo mi to jako rána pod pás, odcházet ve chvíli, kdy se všechno mění k lepšímu. Kdybych měla odejít kamkoliv jinam, tak asi zůstanu. Ale věřím, že odcházím měnit historii českého vzdělávání.

Jak jsem říkala na začátku, všechno kolem se mění. Změny přicházejí tenhle rok četné a nečekané a já se skoro křečovitě držím každé zbývající jistoty. Prošla jsem dost školami - jako žák i jako učitel, ale až teď zjišťuji, že se nepotřebuji naučit nic z toho, co se dá vygooglovat. Potřebuji se učit žít ve světě, kde nic netrvá věčně a žádné rozhodnutí není nezvratné, ve světě, který už neposkytuje jiné záruky, než že zítra bude jiný než dneska. A tohle učení začíná právě teď...

13 komentářů:

  1. Palec nahoru... taky se mi momentálne ze situace v praci zveda kufr, jen mi zatim chybi ten uzasnej nahradni job

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chápu :) Tak přeju, ať se brzo objeví!

      Vymazat
  2. Za měsíc končím zkušebku v nové práce, kde jsem spokojená. Po sedmi letech jsem opustila přítele. Vlasy jsem střihla o 7 cm. :D Stěhuju se zpět k rodičům, dokud se trochu nerozkoukám, co dál...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. well, tak to je HODNĚ změn! Gratuluju k té odvaze a síle se do toho pustit a přeju ti, ať se tě obě drží :)

      Vymazat
  3. Gratuluju, ScioŠkolu považuju za zajímavý projekt, jsem na to zvědav. Tak doufám, že to tu znovu ožije...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dnem a nocí všichni pracuje na tom, aby to byla taková škola, jakou jsme si přáli jako děti mít :) Taky doufám, že se nám podaří taková očekávání naplnit...

      Vymazat
    2. Představa, že jednou třeba budete učit mé, zatím nenarozené dítě, mě podivuhodně uklidňuje. Tak moc držím palce, ať se práce daří! Viktorka

      Vymazat
  4. Wow, to zní skvěle! Tak přeju hodně štěstí do tohoto nového učení a učení se :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Taky učím pár let, a to soupeření kolegů v práci mi už přijde fakt frustrující. Zvlášť když se řeší úvazky a podobně. To by mnozí z chování učitelů jejich dětí asi valili oči:)).

    Gratuluju ke zřejmě dobrému místu. Taky se dopracovávám k tomu, že jestli chce člověk tyhle věci změnit, tak za tím hlavně musí jít a nepřešlapovat na místě...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Takhle - nechci to tu podávat tak, že to bylo zlé, tak jsem se zvedla, našla si skvělé místo a teď jsem happy. Bylo to mnohem těžší... Půl roku jsem vyloženě šílela v práci a nevěděla kudy kam, ale byli to lidi kolem mě, kdo mi řekli, abych šla jinam, kdo mě přesvědčovali, že bych měla jít na úplně jiný typ školy...A já byla posera do poslední chvíle. I když už jsem to nové místo měla a i když už jsem do práce chodila vyloženě s bolestmi břicha od nervů z tamního prostředí, pořád jsem váhala a bála jsem se podat výpověď. Chci říct, že souhlasím, že je třeba jít, a ne přešlapovat na místě, ale na druhou stranu vím, že je to těžký, i když nastane ta nejlepší konstelace...

      Vymazat
  6. Skvele napsane :) vypada to jako skola, kam bych jednou chtela dat sve dite. Nelo, bavi vas vice ucit stredoskolaky a bavit se s nimi o literature, nebo deti ze zakladky? Vidim, ze mate krasny jazyk totiz :) Urcite bych uvitala vice clanku :)
    Hodne stesti, verim, ze tohle bude jenom zmena k lepsimu!
    Jinak, kdyz mluvite o zmene jako trvalem stavu, mate pravdu, ale treba pro me je to vec, kterou jen tezko prijimam a zmen se bojim

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za spoustu komplimentů! :) Po vysoké jsem šla učit na střední a přišlo mi to jako ta snadnější varianta - člověk tam víc učí, než vychovává, může se soustředit jen na jeden aspekt pedagogické práce a v okamžiku, kdy jsem měla praxi jen z jazykovky, mi to připadalo jako nejlepší možná varianta. Asi bych na střední i zůstala, kdybych nebyla frustrovaná tím, v jakém "stavu" nám tam přicházeli prváci. Přišlo mi, že jsou naprosto demotivovaní, otrávení a že i kdyby je něco náhodou zaujalo, tak ani nejsou schopni udržet pozornost... Já tohle během vzdělávání nepociťovala, odmalička jsem měla vyloženě touhu vědět víc a jsem si vědoma, co ji podporovalo, proto chci jít učit na základku, protože mám pocit, že můžu někoho podporovat v cestě za vzděláním a pomáhat mu vytvořit pozitivní vztah k hledání odpovědí dostatečně brzo....Ale jsou to všechno zatím jen IDEÁLY, jaká bude realita, to uvidíme :))

      Co se týče přijímání změn - myslím, že to je jedno ze zásadních témat dnešní doby. Uvědomuji si to právě proto, že mě děsí strašně! I když jsem flexibilní, každá změna otřese mým vnitřním světem a stresuje mě... Sice ty větší změny u mě většinou skončí minimálně chřipkou a bolestí zad, ale na druhou stranu zatím nikdy nebyly k horšímu...a tak doufám, že jednou bude moje vnější já (to, které jedná racionálně a ty změny dělá) a mé vnitřní já (to, které se uvnitř zhroutí i ze změny koberce) v jednotě a společně najdou cestu, jak ty změny odžít...Přeju to samé i Vám! :)

      Vymazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...