Můj děda sice znal všechno na světě, ale neuměl vařit. Celé dětství jsem sledovala, jak si krásně rozložili domácí povinnosti, když dědeček sekal trávu, štípal dříví a babička připravovala oběd.
Pak jsem ale prozřela. Dědeček přicházel po bypassu <3 napůl mrtvý od špalku a babička po celém dnu v kuchyni naservírovala palačinky. Uměla jsem palačinky, a tak jsem celé to "dopoledne u plotny" prokoukla.
Dneska už asi pátý den v řadě nedělám nic. V ruce mám hrnek kafe, nohy na parapetu a prohlížím si Žižkov v ranní mlze. Měla bych něco dělat, měla, jinak toho budu možná litovat.
Ale když se to nepovede a někdo se zeptá, co jsem dnes dělala, dramaticky si povzdychnu a zvolám: "Ale prosim tě....celej den tu peču kuře!" a bude to pravda. Protože troubu jsem zapojila do zásuvky až po několika hodinách, co v ní kuře bylo.
Skvělá pointa. Vždycky se pobavím :)
OdpovědětVymazatVezmeš si mě?
OdpovědětVymazata kdo z nás dvou by vařil?
VymazatJá. Bez debat!
VymazatPřítelova matka vstává o víkendu před sedmou, protože musí přece ohřát vývar, dát do něj kupovaný instatní knedlíčky a upéct v troubě kupovaný hranolky a k tomu kuřecí s broskví... a u toho zašpinit tři dřezy nádobí, protože ona ho mýt nemusí...
OdpovědětVymazat:D :D :D
OdpovědětVymazatRáda bych napsala něco konstruktivního a inteligentního, ale poslední věta mě naprosto odrovnala :D